(...) Pražský hřbitov se jeví jako kombinace Foucaultova kyvadla, Baudolina a Tajemného plamenu , i když žánrová hra vzbuzuje vzpomínky na Ostrov. Propojí se tu zřejmě obě stránky Ecovy románové tvorby. Za prvé rozvernější historická beletrie s tradičnějším příběhovým rámcem. Za druhé analytičtější soudobá díla, která vyprávění často zastavují, nechávají hrdiny diskutovat a rozmýšlet; atraktivní kratší příběhy zasazené do toku (ne)děje sem tam odměňují trpělivé čtenáře. Každopádně se s Ecem vrátíme do Prahy (hrála výraznou roli ve Jménu růže i Foucaultově kyvadle) a těšit se mohou milovníci seriózní i žánrové literatury 19. století. Ti si koneckonců vychutnali návraty k dobrodružnému čtivu v Královně Loaně. Nová kniha má být podobně jako Loana ilustrovaná, takže podle Eca „může vzbuzovat pocity nostalgie a náhlé touhy po starých knihách svého mládí".