Knihu jsem precetla behem dvou dnu. Podhled mlade divky, ktera prochazi ne zrovna lehkym obdobim je napsan denikovym zpusobem. Presto velice ctive a zajimave. Musim rict, ze po precteni knihy na me padla mensi deprese. Jsem rada, ze uz mi neni 20 let a nemusim tohle vse prozivat! Urcite stoji za precteni!

Po přečtení několika recenzí na "Martu v roce vetřelce" jsem se odhodlala i já přidat svůj názor. Mám pocit, že kniha byla širší veřejností nepochopena a její hlubší význam se schoval za deníkové zápisky "průměrné představitelky novodobé generace mladých". Pro mě je to především zajímavá exkurze do myšlení dnešních teenagerů a dvacátníků a pro ně tak typického hledání smyslu života a místa na světě. Soukupovou nesmírně obdivuju pro její schopnost vcítit se do tohoto myšlení, osvojení si jazyka a vyjadřování mladých lidí a hlavně pro autentickou interpretaci. Navíc, příběh má mnohem hlubší podtext: Marta utrpěla posttraumatický šok, který citlivý čtenář vyčte jen mezi řádky a který autorka dokázala důvtipně zabalit do klubka následných událostí, aniž by se musela přehrabovat v hrdinčiných patetických výlevech. Petra Soukupová mě opět mile překvapila a jen potvrdila své umělecké kvality.

Pracuju jako knihovnice a rukama mi prochází spousta knih. Moderní české autorky moc nečtu. Martu v roce vetřelce jsem ale dostala k Vánocům. A musím říct, že se mi četla moc dobře. A to nejsem žádná "modernistka", spíš sama sebe řadím mezi konzervativní čtenáře. Myslím, že Soukupová vystihla, jak žije dnes mnoho mladých lidí - chlast, ztráta jakékoliv motivace, ztráta smyslu života.

Knihu mám čerstvě dočtenou, je mi 2x víc než Martě. Je to kniha pro ty, kteří mají rádi deníky všeho druhu a rodinná témata.Uplně nadšená jsem z ilustrací - to je nádhera v knížce pro dospělé. Potom se mi líbí ty rodinné situace, chvíli lituji Martu, potom zase rodiče, ale celek je moc fajn (přesto, že toho Martina pití je tam strašně moc-to bych asi nepřežila). Je to vážné i veselé (pejsek), ale určitě tady taková knížka chyběla - o holkách tohoto věku se většinou píší jen přihlouplé románky. Pište dál, Petro!

Soukupovou mám ráda, její kniha Zmizet pro mě znamenala obrovské nadšení, neotřelý způsob zpracování a pohledu na vyprávění - bavila mě. Nejinak tomu bylo u knihy K moři, kterou jsem si přečetla následně. Na další kousek do sbírky, Martu v roce vetřelce, jsem se neuvěřitelně těšila. Objednala jsem si ji ještě v předprodeji a po vyzvednutí jsem se do ní okamžitě zakoukala a začetla. V prvních chvílích mě nadchlo především zpracování knihy, ilustrace. Nakonec jsem ale novým stylem vyprávění byla zklamaná. Deníkové zápisky mladé holky, která se vlastně hrozně nudí a prochází menšími či většími životními průsery, mě poněkud nudily, forma je velmi nezvyklá a dá se na ni zvyknout díky čtivosti, ale přijde mi že zde forma má navrch nad obsahem, a to mě nebaví. Příběh mohl být zajímavější, propracovanější, tragičtější, abych byla trochu krutá. Na román mi tohle prostě přišlo málo...Poslední kniha Soukupové je proto pro mě zklamáním, a budu se těšit na to, že za pár let vydá propracovanější další dílo. Nadšené recenze téhle knihy na mě působí jako zvolání pseudointelektuálů...