Asi mi nějak unikla podstata této knihy, ale od začátku až dokonce jsem měla fyzickou potřebu hodit ji do kouta a předstírat, že ani neexistuje. Myslím, že k napsání dobrého románu nestačí výběr poněkud exotického dějiště, ani přehršle mongolských výrazů použitých mnohdy bez účelu. Některé z nich pochopí čtenář až z dalšího kontextu, což způsobuje, že až do tohoto okamžiku působí výraz rušivě a odpoutává čtenářovu pozornost od příběhu samotného. Často by šlo použít český ekvivalent, ale měla jsem dojem, že se autorka prostě chtěla pochlubit, co všechno našprtala. Děj samotný byl pro mě osobě absolutně nezáživný. Odhlédnu od toho, že vypravěčka mluví protivným slangem, který by asi měl smysl, kdyby měl cosi vypovídat o této postavě. Stejným slangem odrostlé puberťačky ale později mluví všechny ostatní (výhradně ženské) postavy všech věkových kategorií. Všechna témata objevující se v knize jsou ryze ženská a pro mě, ač jsem sama žena, to byla hrozná nuda. Co na knize oceňuji ze všeho nejvíc, je, že to byla relativně stručná záležitosti, a tak jsem se nemusela trápit dlouho. Mám ráda české autorky, např. Kateřinu Tučkovou, ale úroveň nelze vůbec srovnávat. Kniha má především bavit. Tohle mě ale nebavilo naprosto zoufale.

V podstatě jde o pornoromán napsaný v nějakém z českých nářečí... Další knihy od autorky číst nehodlám.

Jedná se o první knihu, kterou jsem od Petr Hůlové četl.
Vyžaduje poměrně značnou koncentraci na text (malý slovníček mongloských výrazů vzadu by neškodil). Přesto (pokud se čtenář přenese přes tato úskali) dostane se mu nevšední odměny v podobě silného vyprávění 3 rozdílných žen v Mongolsku.
Božena Němcová by žasla nad zcela jiným pojetí babičkovské tematiky...

Myslím, že kniha je zajímavě technicky napsaná.Pro mě to bylo lehčí čtení, jelikož jsem měl za sebou již dílo Stanice tajga,též od Hůlové. Neotřelé jsou mongolské reálie.Naopak erotična by mohlo být i méně...

Úžasné....zábavné....neuvěřitelně čtivé (i pro muže, ačkoliv se v podstatě jedná o ženskou záležitost). Tohle je opravdu vynikající kniha, všem doporučuji.

Tahle knížka mě doslova pohltila. Chválím a 'vnucuju' kudy chodím...a to už se mi dlouho nestalo!

Naprosto skvělé čtení,knížka se čte jedním dechem. Je to pohlazení po duši,doporučuji.

Je neuvěřitelné, jak zásadně rozdílný může být pohled několika generací na vlastní rodinu a její členy, je to až děsivé, ale hlavně moc pravdivé. Po prvních stránkách jsem si nebyla jistá, jestli je dobrý nápad nepřiložit žádné vysvětlivky k mongolským názvům a slangům, ale s přibývajícími stranami ve mě rostl zájem se o Mongolsku a místní mentalitě dozvědět víc. Což byl možná účel a jestli má tento pocit víc čtenářů, je to ohromný úspěch. Pocit autentičnosti a autorčin styl psaní mi zase o něco rozšířil obzory a donutil mě zamyslet se nad pojmy jako rodina, hrdost, postavení žen..Ale ze všeho nejvíc jsem si vychutnávala všechny ty detaily. Od večeří plných loje a dětských her po luxus v podobě rudých rtěnek a hedvábných punčoch.

Pokud si chcete tuhle knížku přečíst, tak si naplánujte bezesnou noc, a navařte kotel kafe. Od týhle knížky se prostě nedá odejít.

Fenomenální vyspělost a nevšední progresivní styl autorky dává knize takový 'šmrnc', že jí přečtete jedním dechem. Skoro se nedá věřit, že nejde o autobiografické dílo (hned několika mongolských žen). Máme tady co dělat s géniem mladé autorky. Jen tak dál slečno !

Tu knížku jsem dočetla včera a myslím, že bude ještě dlouho trvat než se mi vytratí z hlavy (jestli vůbec). Musím si jo ještě nechat uležet, teď můžu napsat jen to, že je magická a přitom tak blízká, že chytí a nechce pustit, dokud nedočtete do konce.... jako by Dzaja vyprávěla přímo mě. Tak otevřeně a přesvědčivě, že na to nemůžu říct nic, ledaže bych odpověděla románem... (což je nepravděpodobný, a přitom je autorka sotva o rok starší než já. Je vidět, že co se týká kvality v umění, na věku nesejde...) v český literatuře dneška mi to fakt připadá jako výjimečný počin.