Tuto knihu jsem si zakoupil již při jejím prvním vydání, aniž bych v té době Balabána znal, aniž bych mi jí někdo doporučil. O to více jsem byl překvapen, o to více se mi tajil dech, o to více mi při jejím čtení běhal mráz po zádech a naskakovala husina. Knihu jsem někomu půjčil a už se ke mně nevrátila. Další známka toho, že se jedná o knihu nádhernou. Na dalším vydaní knihy, které jsem si opatřil, je vyvedena oranžová pečeť s nápisem „kniha desetiletí“. Působí na mě nemístně, vulgárně a urážlivě. Ta kniha nic takového nepotřebuje. Skácel napsal, že jsou „chvíle, které půlí krajinu, pokorný okamžik, kdy za nás někdo dýchá“. Tak nějak na mě dýchají Balabánovi povídky.