Popis: 1× kniha, vázaná, 536 stran, 13 × 21 cm, česky
Chlapec z pražských Vršovic Ivan Klíma, který za německého protektorátu nuceně trávil část dětství mezi šancemi terezínského ghetta, už tehdy vytušil, že by chtěl být spisovatelem. Asi to byla jediná cesta, jak se vypořádat s absurditou prožívaného....
(...) Nejnověji Klíma čtenářům nabízí paměti. Dvousvazkové dílo Moje šílené století zahrnuje léta od narození v roce 1931 až po dnešek, je rozděleno do dvaceti šesti kapitol, do nichž zasadil autor své úvahy nad životem (např. O elitách, Umění v nesvobodě, Zneužité mládí apod.), včetně úryvků z vlastních deníků. Moje šílené století tak dává možnost nahlédnout zblízka do jeho života plného napětí i do jeho názorového světa. (...) Mnozí lidé si nedokážou vysvětlit, jak po nacistické zkušenosti bylo možné "naletět" svodu komunismu, který dovedl svůj útlak protřele zastřít krásnými a vznešenými frázemi. Klíma za své v podstatě chvilkové "zakopnutí" o klamavý ideologický kámen platil až neúměrně: byl mocí šikanován, policejně vyslýchán, zastrašován a umlčován. Fakta o těchto událostech jeho života čtenářem otřesou. Připadá nám dnes až neuvěřitelné, v jak krutě stupidním teroru jsme po celá léta žili.
(...) Ivan Klíma má o čem vyprávět: narodil se do pražské židovské rodiny pár let před válkou, s rodiči a mladším bratrem (spíše náhodou) přežil pobyt v koncentračním táboře v Terezíně, kam byl deportován v roce 1941. Po válce vystudoval vysokou školu nedlouho po nejbrutálnějších čistkách na univerzitách a vstoupil do Komunistické strany Československa ve chvíli, kdy byl jeho otec obžalován z "ohrožení jednotného hospodářského plánu", za který mu hrozil až tříletý trest. Budoucí úspěšný spisovatel chronologicky popisuje své první literární i pozdní sexuální zkušenosti, práci příležitostného recenzenta i redaktora časopisu Květy nebo nakladatelství Československý spisovatel. (...) První díl pamětí Moje šílené století, které končí před událostmi revolučního roku 1968, patří svým tématem k významným knihám, které u nás zásadním způsobem tematizují zkušenost komunismu a události dvacátého století.
(...) K sepsání vzpomínek spisovatele a dramatika Ivana Klímu (* 1931) vyprovokovala výzva mladého redaktora českého vysílání BBC, který ho jednou požádal, aby se pokusil posluchačům vysvětlit, jak se mohl v mládí stát komunistou. Výsledkem je obsáhlá kniha Moje šílené století, jejíž titul je ovšem zavádějící: vzpomínky končí sjezdem spisovatelů v roce 1967. Autor nechce psát "obvyklé paměti", protože má prý od dětství "mizernou paměť". Své vzpomínky proto doplňuje obecnějšími úvahami o souvisejících tématech, jako např. utopie, strana, zrada vzdělanců či propaganda. (...) Klíma je nejsilnější v těch částech, kde střízlivě a do detailů popisuje dobová prostředí a situace, jako brigádu v pohraničí, život spisovatelů na Dobříši nebo audienci u prezidenta Novotného. Doufejme, že autor s podobnou věcností zachytí také rok 1968 a normalizaci, kterou prožil jako jeden ze zakázaných spisovatelů.