Podobné tituly

Osm let po úspěšném románu Spas vydává Ivan Matoušek novou knihu. Intelektuálně náročnou, nikoli však zaumnou.

Ivan Matoušek, jejž uvedly ve známost především dva jeho „tlusté“ romány (Ego Torst, 1997 a Spas Triáda, 2001), se přihlásil s další prózou s názvem Oslava.

(...) Oslava má na první pohled jisté experimentální rysy, sotva však jde o odtažitě laboratorní útvar. Próza je naplněna hlubokou lidskostí, citem pro detailní nazírání lidských vztahů a vůbec chodníčků, po nichž se lidská mysl a lidské chování ubírají. Matoušek znovu uplatňuje svůj bravurní postřeh, schopnost existenciálního vhledu a také příznačnou, v současné české próze výjimečnou vlohu drobnohledně, s proustovsky pozornou něhou evokovat věčnou " lidskou komedii". Byť rozsahem útlejší, i Oslava nakonec vykazuje tah k šíři a monumentálnímu záběru: je plná postav, jmen, drobných scén, dějů, reminiscencí, životních detailů. Autor bohatě evokuje celý rodinný kosmos, pohybuje se volně v čase, střídá úhly pohledu, přirozeně a s chutí ohledává nejzapadlejší kouty existenciálních prostorů svých hrdinů.

Titul nové knihy Ivana Matouška Oslava evokuje cokoli jiného než poslední měsíce, týdny a dny čtyřiaosmdesátiletého starce, jehož existence se kvůli zhoubné nemoci nezadržitelně blíží ke konci. Průběh této cesty spisovatel nahlíží a zkoumá z trojí perspektivy: prostřednictvím stručných deníkových záznamů hlavního hrdiny, zápisků a vzpomínek na toto období z pera jeho syna Martina a podivuhodným komentářem spleteným z různých hlasů, který čtenáři nabízí tak velké a plodné pole úvah o životě, až se z toho hlava zatočí jako na hektické oslavě. (...) V Matouškově interpretaci život zkrátka nemůže být nikdy nudný, pokud je citlivě nazírán a přijímán se vším, co k němu patří. Tedy i s prázdnotou, jež v důvěrně známém rodinném prostředí odchodem jednoho člena nekompromisně vzniká a současně je zaplňovaná věčně živými vzpomínkami.