Jsem taky z Holešovic, ta jatka jsou kultovní prostor, a i když naprostou většinu mého života už nefungovala v původním významu, jsou nějakou součástí života nás všech, kteří odtud jsou. Ty reálie, popis prostředí a vlastně celý ten námět, ta doba, způsob, jak to autor vypravuje, je moc pěkný. A opravdu to chválím hodně. Ale ten příběh mne prostě zklamal… Nepřipadá mi uvěřitelný a vlastně mi k těm pasážím popisujícím prostředí a atmosféru tehdejší Prahy ani moc nesedí. Praha v té době (dvacátá léta dvacátého století) byla zcela jistě trochu dekadentní, ale důležité je to slovo „trochu“. Ta míra v knize je spíš dána tím, že to psal někdo ve dvacátých letech jednadvacátého století a ne o století dříve. Přijde mi to moc ovlivněné naší dobou, která tato témata aktivisticky řeší. Hlavní postava je typově PR-manažer z naší doby a lidi v knize mají nebinární gender :). Pro nás původem z Holešovic ta kniha má svůj význam, bez ohledu na moje větší či menší výhrady k příběhu.

Kniha je pro mě docela zklamáním. Autor poměrně dlouho píše společenský román, popisuje, jako vždy skvěle, prostředí staré Prahy a připravuje půdu pro konflikt a zápletku. A pak velice nic... Obvyklé obrazy a v duchu dnešní doby přidaný "gender".

Z ne tak docela dávného rozhovoru, který Miloš Urban poskytl (už nevím kterému periodiku či čert ví komu) se mohlo zdát, že už před sebou coby autor nemá žádné výzvy, že svého vrcholu už dosáhl. Je to možná pravda, nicméně Továrnou na maso se vrátil k tématu, které mu neoddiskutovatelně svědčí, a tím je Praha historická. Detektivní zápletka je vlastně vcelku průměrná, bizarně vykreslené postavy jsou Urbanovým čtenářům také již známé a nepřekvapí, možná ani nenadchnou. Ale popis míst, staveb, vůní i nevůní města, nálady, to je to, co autor umí. Najednou jste tam, v dřívější, zapomenuté Praze, a všechno je kolem vás opravdové. Není to Lord Mord, není to Praga Piccola, ale rozhodně to stojí za přečtení a blíží se to jejich kvalitám.