Nádherný román, který ve vás vyvolá tolik otázek a snad i obavu . V honbě za zdánlivou dokonalostí jsme ochotni obětovat sebe, své city ,lásku a i robot se jeví lidštější než člověk.

Zase kniha, kde jsem vděčná za neznalost anotace. Tak vám ji též naložím jen poskrovnu: Klára je umělá inteligence, velice zamilováníhodná. A ty se za ní celý příběh otáčíš, jako ona za svým Sluncem. Jsi v době, kdy umělá inteligence postupně začala nahrazovat lidi a mimo jiné roboti, jako Klára, dělají společnost dospívajícím dětem. Pro mě neskutečně zvláštní kniha, která vrhá lidi do nemilosrdného světla, tím že jsou podrobeni pohledu záštiprosté entity, jako je naše Klára. Kláře najdeme její dítě, respektive Josie si vybere ji. A zbytek knihy sledujeme, jak si Klára vede. Doslov pani Dvořákové dokonale vystihuje tuto knihu: “Od robotů si slibujeme buď nemožnost-aby byli lidštější, než my a zároveň nepřestali být roboty. Anebo: aby mezi robotem a člověkem nebyl žádný rozdíl.” Myslím, že by to byla dokonalá divadelní hra, opravdu. Scéna před divadlem byla tak dokonale dynamická vystihující všechny charaktery. Jestli chceš vědět, co je to “pozvednutí”, jestli je v této budoucnosti prostor pro lásku a jakou roli v tom všem hraje sakryš to Slunce- jdi do ní. Příběh opravdu krásný, ale stále mám z představy umělé inteligence nepříjemné šimrání v zátylku a cítím naši zkázu.

Nádherně napsaná kniha, plná emocí. Zamyšlení nad budoucím osudem lidské civilizace.