Neutěšenci jsou ve skutečnosti spíš Neutěšitelní... Je to spleť do až obtěžujících detailních zápletek postupně líčených v něčem vždy zoufalých osudů mnoha lidí v malém anonymním městě postupně se rozkládajícím k absurdnímu, kafkovskému zdánlivě neodvratitelnému zániku.
Celý ten rozklad osobní i společenský má podle mne spojovací linku - neschopnost aktivně se postavit nepřízni a vytěžit maximum z potenciálu vzájemných mezilidských vztahů vyplývajících ze spolužití v jednom městě. Ty však tam už dávno prakticky nejsou nebo jsou groteskně deformované. Proto se všichni absurdně upínají na vypravěče - návštěvníka (a zřejmě rodáka), který je ale také podivná beztvará osobnost neschopná zaujmout k ostatním čitelný postoj opřený o "zkušenosti z velkého světa".
Kdo vydrží hledat čtením 600 stránek aspoň nějakou naději, tak je obdivuhodně vytrvalý, ale nikde ani záblesk.
Vzít si Neutěšence na dovolenou byl naprostý úlet a dlouho mi trvalo, než jsem se zbavil té všudypřítomné tísně, ač jsem odpadl už někde ve 2/3 a zbytek jen hrubě proskenoval při hledání neexistující katarze...