Aristokratka je jediná humoristická série, které jsem propadl. A vlastně ani nevím proč. Vtipy nejsou nijak zvlášť promyšlené, postavy jsou, s prominutím, na přesdržku, a nejsou zrovna dvakrát uvěřitelné a děj snad nemůže být zmatenější. Přesto jsem přečetl celou sérii, smál se a určitě ji rád doporučuju. Netuším tedy čím to je, ale ani se v tom nepotřebuju nijak patlat, prostě si tyhle knížky užívám. A asi nejvíc právě tenhle poslední zatím vyšlý díl, který vyšel v rámci Velkého knižního čtvrtku u @kosmas . Tenhle díl je za mě určitě nejlepší, ať už pro to, že mi přišel trochu lepší, možná bych řekl, klidnější hůmor, nebo díky ději, který zde byl takový jaký by měl asi v knize být. Děj byl lineárnější, neskákal od jedné věci k druhé jako předchozí díly ale opravdu se něco dělo. Líbilo se mi podívat se s Marií a dalšími obyvatelkami Kostky, na nizozemský dvůr a taky otevřít pár dalších záhad, pravděpodobně do dalšího dílu.
Je to nenáročné čtení, u kterého nemusíte přemýšlet nad dějem ani nad vtipy, stačí prostě číst a bavit se. Takže doporučuji každému kdo se chce odreagovat a třeba i zasmát.

Autor jede po vzestupné trajektorii humoru. Pokračování jsou vtipnější a vtipnější, styl usazenější. Prostě radost číst. Kdo se chce dobře pobavit, a nemá v úmyslu hledat hlubokomyslné traktáty či brutální výjevy severských krimi, nechť neváhá!

Po přečtení předposledního dílu jsem byla docela zklamaná, takže jsem se na tento díl už ani moc netěšila. Chyba. Tady se pan Boček zase vrátil humorem k prvnímu dílu.
Po vrácení Rembrandta do Nizozemska obdrží Kostkovi poděkování a pozvánku do královského paláce od nizozemské královny. Na cestu ke dvoru se vydávají Marie, její matka a paní Tichá, která svými excesy v této knize dominuje.
Abyste pochopili všechny okolnosti, musíte si přečíst předchozí díly. Bez nich zápletku a chování postav nemůžete pochopit.
A jsem opravdu zvědavá na další díl pod palbou lásky.

Další díl aristokratky jsem přečetla za dva dny. Líčení nových "dramat" v rodině Kostků formou deníku jejich dcery Marie mě opět rozveselil. Bylo to jako večírek se starými známými, které jste rok dva neviděli, oni vám vypravují svoje zážitky, a všichni se řehtáte jako koně.
Novým čtenářům Evžena Bočka doporučuji vzít to hezky od začátku, od knihy Poslední aristokratka. Laťka kousavého humoru je stále vysoko!