Tak tohle teda ne-e! První jsem se snažila ke knížce přistupovat tak, že se autor snažil o jistou formu alegorie na jeho osobní vnitřní černotu, samotu, pocit… a přenesl to do knihy tím, že všechny postavy jsou v podstatě „špatné“, vše popisuje černobíle, respektive černě - všichni okolo jsou tyrani, surovci, blázni, úchylové, atd., no a pak jsem si to shrnula ve fakt, že začátek dobré, člověk vnímá násilí na malém chlapci, válka zuří okolo, ano, ale postupem četby jsem otupila a někdy se snad i mírně pousmála, protože mi to přišlo jako sci-fi, není tam živáčka, který by byl alespoň trošku normální, mimo hlavního hrdiny, a ten mi zase občas přišel jako nadčlověk, když například (SPOILER) ve věku 10 let vydržel každý den visel na rukou ze stropu několik hodin a ještě většinu času s pokrčenýma nohama (KONEC SPOILERU). Asi se přemluvím a přečtu ještě knížku Cesta ptáčete, kde naopak autorka vyvrací „pravdivost“ knihy Nabarvené ptáče. Za mě ale hodnotím jako ztráta času, jsou mnohem silnější (a podle mě pravdivější) příběhy ze 2.SV, které vás za srdce opravdu vezmou, tato knížka k nim za mě rozhodně nepatří.

Nečetla se snadno a ani psát o ní není lehké. Přebírat se zpětně v té temnotě a hnusu a přemýšlet, proč to vůbec doporučit? Co mi ta kniha dala? Lidi jsou bestie a chodící démoni. Skutečnost, že autor (nejde o autobiografii) z dobových pramenů a vyprávění popsal autentické zážitky nesejme z knihy nálepku "čisté zlo" a můj údiv, proč tam proboha nedal o kapku víc dobra, než jen v podobě hlavního hrdiny. Pár hvězd teda za tu syrovou "pravdu" o lidech a krásný jazyk.

Přečetla si knihkupkyně z Prahy, Karlína

Nabarveného ptáčete jsem se trochu bála, spousta lidí ho nedokázala dočíst až do konce. I já jsem z počátku měla problém a to hned po první kapitole, ale zvědavost byla silnější a prostě jsem musela číst dál. Některé kapitoly opravdu byly plné zla, ale přesto jsem nedokázala opustit našeho hrdinu, chtěla jsem vědět, jak to s ním dopadne. Vše je popsáno přímočaře a tak jak to vidí sedmiletý chlapec a to je na tom asi to nejděsivější. Postupně jako by hlavní hrdina postrádal emoce, což se mu vůbec nedivím vzhledem k tomu, co vše se mu stalo a čeho byl svědkem. Překvapivě má kniha šťastný konec ale je opravdu šťastný? Pokud vás to zajímá, přečtěte si tuto knihu, minimálně než vyrazíte do kina na jeho filmovou podobu.
P.S. tečka na závěr knížka mě tak pohltila že jsem ji přečetla za jedno odpoledne.

Asi dočíst tuto knihu je heroický výkon. Ne kvůli kvalitě, ale kvůli záplavě zla, které se na čtenáře valí. Ale stojí to za to. TEN kluk může stokrát umřít. Čeho jsou lidé schopni? Nejsme pod barvou pleti všichni stejní lidé. Je krev vždy červená. Proč to tak musí být? Otázky, otázky a mnohdy bez odpovědi. Tato kniha je drsná více než severské detektivky, ale to neznamená, že by se neměla číst. Doporučuji.

Připustíme-li, že polský spisovatel a dramatik Janusz Głowacki má pravdu, když uvádí, že námět knihy Nabarvené ptáče i většina jejího děje je pouhým autorovým výmyslem - jaký má smysl se jí zabývat ? Je-li nepřetržitý /a neuvěřitelný/ řetězec příkoří a násilí /někdy i brutálního/ které polský chlapec zažívá vyfabulován - proč něco takového číst ? Jaký byl motiv autorovy sebevraždy ? Byl Ellie Wiesel opravdu manipulován ? Po přečtení cca 60% jsem došel k názoru, že ano a knihu jsem odložil.

Mám ráda knihy s válečnou a lágrovou tematikou, tak nějak mi to utrpení vždycky pomůže ještě víc ocenit, jak skvěle se v dnešní době máme a jaký si užíváme luxus v životě. Mezi všemi knihami kolem válek ale považuji tuhle za naprosté největší peklo. Velmi silný zážitek, skvěle napsáno, nikdy na ni nezapomenu.

Jedna z knížek, která doslova rve svého čtenáře na kusy. Brilantní, jednoduchý, nezastřený jazyk, strohost popisování živých obrazů a bezbřehá odhodlanost při popisu vlastních fantazií. Četl jsem knížku chvilku po "Treblince - slovu jak z dětské říkanky" a popravdě nedokážu říci, jaká z těch knížek mě více bollela. Jsou to vlastně dva dílky do jedné mozaiky. Knížka by měla být povinnou všem těm, kteří se domnívají, že zlo stojí vždy jen na jedné straně a má jen jednu tvář. Skoro aby se člověk bál říci, že ta kniha je krásná, ale je. Je to jedna z těch, které se řadí do mého soukromého "top ten".

Věk dítěte je udáván někde na začátku knihy, bohužel nevím přesně stranu, ale píše se, že je mu 7 let. Kniha vás pohltí, je úžasná, je doslova zrdcadlem lidského pokolení...

Autor vypráví fiktivní příběh s takovou přesvědčivostí, že jej mnoho čtenářů může chápat jako skutečný nebo dokonce autobiografický. I když se odehrává v skoro neurčitém prostředí a čase, mnozí se román snaží jednoznačně zaškatulkovat. V Německu byl román vřele přijat, protože ukazoval, že nejen Němci se ve válce chovali surově. Poláci jej zase napadali, že hanobí svou zem. Nikde v románu se ale nedočteme, kde a kdy se odehrává, kolik roků má hlavní hrdina nebo snad jestli je žid nebo Róm. Proto se nejedná ani o autobiografický román a ani děj se nemusí odehrávat nutně v Polsku. (Hanele, 13. 03. 2010)

Vždy mi trvá, než v knihkupectví, nebo v knihovně vyberu nějakou knížku, která by mne zaujala... Namalované ptáče byla skvělá volba... Fakt super knížka...

Zapůsobilo to na mne až moc..opravdu skvělé.Jedna z nejsilnějších knih vůbec.Doporučuji

Četla jsem tuto knížku na střední škole a byla jsem dost překvapena dějem této knížky. Je to moc hezký, ale dost drastický román. Myslím, že Vás tento román nadchne.

..ktere jsem kdy cetl. Surove, syrove, brilantne napsane. Autor nechava ctenare na pochybach, do jake miry se jedna o fikci a jak moc je roman autobiograficky.

Měla jsem tu čest si přečíst tento Kosinského román. Vypráví příběh malého chlapce, který se snaží přežít druhou světovou válku jak se dá. Je to velmi drsný, ale přesto velmi vynikající román. Jestli to skousnete, určitě se vám bude líbit.