Jedno z nejkrásnějších vyznání mateřské a synovské lásky: Baudolino se zastavil na prahu, počkal, až jehně bude z ovce celé venku, nohou odstrčil osla, položil ženě hlavu do klína a řekl: "Matko drahá, jsem tady." Žena zpočátku nechápala, co se děje ... a pak se rozplakala, hladila syna po vlasech, vzlykala a šeptala: "Panebože, panebože, dvě stvoření během jedné noci, jedno se vylíhne a druhé se vrátí bůhvíodkud, jakoby se sešly Vánoce s Velikonocemi!. ..."
A Baudolinovi se zdálo, že slyší zpívat anděly.

Dokonale propojení historických událostí, legend a mystifikací do jedné dějové linky poutavého příběhu. Něco je pravda něco ne, ale každý potřebujeme ve svém životě říši knížete Jana, kterou hledáme a chceme najít.

Vcelku pěkný příběh; zdlouhavost nemusí být vždy na závadu, někdy oddalované cíle jsou o to více přitažlivé. Myslím rovněž, že se jedná o slabší knihu než třeba vynikající Foucaultovo kyvadlo (kteréhož kvalit však podle mne nedosahuje ani Jméno růže), ale pobaví, nadchne pro dobu a ecovské tajemno a čte se dobře. Takže přinejmenším tři hvězdy zasluhuje.

Myslím, že čtenář, který přečetl předešlé autorovy romány musí v Baudolinovi notně zápasit s pocitem, že to už tu snad bylo?! Tajemno, mystifikace, diskuse na teologická témata, středověké představy o světě, vědě a pokroku, popisy primitivních a pseudovědeckých přístrojů, fantastická pohádková obrazutvornost, v poslední kapitole se ještě stihne blýsknout postava nápadně podobná otci Vilémovi. Dílo připomíná situaci, kdy z předešlých románů zbude autorovi ještě něco v šuplíku, a bylo by škoda se toho zbavit, tak proč to nepoužít. Kdybych to ještě přehnal, tak s dosazením jisté cestovatelské zkušenosti v oblasti přední Asie. Na románu jsem ocenil vyšší míru vtipnosti a jako obvykle jazykovou dokonalost. Každopádně Baudolino byl pro mě jednoznačně nenaplněným očekáváním.

Pan Eco chtěl světu ukázat,že je vynikající znalec reálií, ovšem kniha jako celek působí poněkud nudně. První polovina knihy působí obstojně, ale v určitém bodě se mění v nudné přejíždění od nikud nikam. Pro mě je to suveréně nejhorší Ecova kniha.

Od Umberta Eca jsem zatím četl jenom Jméno růže a pak Baudolina. Srovnám-li oba, pak je pro mne Baudolino zklamáním. Asi v něm nevidím to, co ostatní, ale musel jsem se přinutit, abych objemnou knihu dočetl. Na konci jsem si položil známou otázku: 'Co tím básník chtěl říci?'.

Dobrodružství, myšlenkové poselství, historické reálie, poutavý příběh - to vše smícháno dohromady v optimálním poměru. Na každý pád to stojí za to!

Taková byla, je a bude lidská existence.Chceme být klamáni a budeme klamat. Hledáme abychom nenašli a nacházíme aniž bychom hledali. Když budete číst tuto knihu, čtěte ji s otevřenýma očima.