Dva příběhy, tak vzdálené a přitom tak blízké… Marie-Laure žije jako malá v Paříži spolu s milujícím otcem. V dětství oslepne a musí se učit vše znovu. Když Francii okupují Němci, musí s otcem uprchnout a hledají bezpečné místo pro ně i pro otcovo tajemství. Werner, malý sirotek vyrůstající v německé hornické kolonii, chce přijít na kloub všem záhadám, fascinuje ho věda a technika. Jeho technický talent ho dovede až na elitní vojenskou akademii a později se z něj stane specialista na odhalování odbojových aktivit. Díky tomu se dostane až do Francie. O knihách, ve kterých jsou zachyceny hrůzy války, nerada píšu, že jsou krásné, ale tady nemohu jinak. Jsou světla, která nevidíme je prostě krásný příběh. Moc se mi líbil styl, jakým je napsán, slova plynou po papíře tak lehce a přirozeně, že Vás čtení úplně pohltí. Nečekejte žádné velké akce, ale příběh plný lidskosti, který pohladí na duši. Střídají se zde kapitoly z pohledů několika hrdinů i antihrdinů a různé časové období. Jednotlivé části jsou vždy zakončeny tak, že jste napnutí, jak to jen bude pokračovat a nutí Vás to číst dál a nechcete knihu odložit z rukou. Navíc vše do sebe krásně postupně zapadá a různými drobnostmi Vám před očima roste celek. Ať už Marie-Laure a nebo Werner, Vám naprosto přirostou k srdci, oba si oblíbíte a budete s nimi prožívat každý jejich den, budete jim fandit a cítit s nimi. Opět jedna z knih s mou milovanou Francií a mořem. To jsou místa, která mám ráda a pokud jsou obě v jedné knize, vždy je to pro mě velké plus. (Moře – myslím, že to je to nejhezčí, co jsem kdy viděl. Zdá se, že je dost velké, aby se do něj vešly pocity všech lidí.) Jedna část v knize je zahalena tajemstvím a je na každém čtenáři, aby si z ní doplnil do příběhu to, co si myslí, že je správné. V knize je spousta krásných myšlenek, které Vás určitě obohatí. Kniha ve mně zanechala hlubokou stopu a moc ji všem doporučuji. Hlavně těm, kdo si chtějí přečíst o druhé světové válce zase trošku jinak.

Jeden z milionu podobných srdceryvných příběhů, který nepřináší nic jedinečného. Čtenář má od samého začátku ronit slzy jako hrachy. Kombinace dětských hrdinů, válečného prostředí a slepoty funguje stejně spolehlivě jako právě nakrájená cibule. Pro mě osobně žádný čtenářský zážitek ani z příběhu, ani z formy.

Dle mého názoru se jedná o konstrukt. Kniha se veze na módní vlně dojemných příběhů v atmosféře 2. světové (Zlodějka knih apod.), takže autora podezírám, že knihu nenapsal z nutkavé potřeby něco sdělit, ale trošku kalkuloval. Sice se čte dobře, mladí hrdinové jsou sympatičtí, ale ne příliš uvěřitelní. Kniha na mě působí, jako by ji napsala žena /promiňte, ženy spisovatelky, ale o válečné knihy se celkem zajímám a soudím, že muži je umí napsat lépe/.
Taky nacházím dost nelogičností - opravdu lze z ulice v 23 hodin ve válečném čase /kdy by se moc svítit nemělo/ spatřit anténu vysouvající se podél komína na vysokém domě? Lze ilegálně vysílat poměrně silný signál s primitivně šifrovanými zprávami po dobu dvou let na okupovaném území, aniž by si toho někdo všiml? Je pro okupanty tak složité zjistit, komu svěřil vyslýchaný ředitel muzea originál drahokamu i jeho tři kopie a tyto osoby vypátrat?
Nevím nevím, ale ocenění pro tuto knihu vidím spíš za snahu ukázat, že i na straně "nepřítele" žijí milí a vnímaví lidé než za nějaké literární kvality.

Dlouho jsem nic tak úžasného nečetla. Nádherný příběh na pozadí války.

Škoda, že lze dát jen 5 hvězdiček. Jedna z nejúžasnějších knih poslední doby, jedna z knih, kde člověka mrzí, že kniha končí...

Často si stěžuji, že současní spisovatelé jsou placeni od stránky, že jejich knihy obsahují spoustu prázdných slov, uměle natahovaný děj. Ovšem 534 Doerrových stran je málo. Napsal nádherný příběh, který je sice označován jako válečný, ale více je o touze po lásce, sdílení, hledání smyslu života a především o obyčejných lidech, které válka semlela a o podílech (kolektivní) viny na válečném běsnění. Střídání časových rovin, vypravěčů i žánrů - sága, detektivka, fantasy příběh drahokamu, dobrodružný Verneův 20 000 mil pod mořem, to vše žene příběh kupředu tak rychle, jako bych sledovala film. Skvělé! PS: Jeden z citátů z Vernea v této knize: "Věda, chlapče, je plná omylů; ovšem omylů, kterých se máme dopouštět, protože nás přivádějí postupně k pravdě." To platí i o životě.

Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by autor měl takový cit pro jazyk a přitom byla kniha se strhujícím příběhem. Vřele doporučuju!!

Kniha mě naprosto pohltila...je velmi zajímavě napsána už jen tím přeskakováním z místa na místo, od jedné osoby k druhé...není to vůbec na škodu, naopak, člověk zůstává napjatý a čeká, jak se příběh všech vyvine...V příběhu je plno bolesti, ale i potřebné naděje a lásky a osobní morálky ....všem vřele doporučuji...není možné se víc rozepisovat, to se nepopíše...čtěte...

Příběh, který mě po dlouhé době úplně pohltil a nemohla jsem dělat skoro nic jiného, než jsem ho přečetla. Kradla jsem si minuty na čtení.

Dal jsem pplné hodnocení protože nechci knize jako takové ublížit. Je jedna z nejlepších co jsem četl (celkem souhlasím i s tím vtipným přirovnáním k Andronikovové) ale mám velký problém s tím že nakladatelství MOBA použilo lemru korektora a kniha obsahuje velké množství chyb a překlepů. Při takhle vysoké ceně za ebook je to na pováženou. Zajímalo by mne zda to lze reklamovat :)

Ačkoliv se válečné tématice snažím vyhýbat v četbě i ve filmu, kniha mne naprosto dostala. Úžasný příběh a krásně napsaný a přeložený.Rozhodně doporučuji

Hezká kniha a přečtená jedním dechem. Jen taková trochu "well done". Ale Zvuk slunečních hodin od Hany Andronikové je lepší. Ta je "medium". Dokonalá.