Ač knížka malá jak velikostí, tak rozsahem, přesto obří svým námětem a obsahem. Autobiografická knížka popisující život jednoho korejsko-japonského muže nejdříve v Japonsku, pak v KLDR a pak opět v Japonsku. Autor bez příkras popisuje své dětství, dospělost i pozdní věk, na jeden život toho zažil nesmírně moc a přináší svůj pohled na život především v KLDR, poukazuje na utrpení, chudobu a nemístné zacházení, které je tam na běžném pořádku. Člověk má stále pocit, že je to snad myšleno a psáno v hluboké minulosti, ale bohužel to tak není, je to nedávná minulost a stále i současnost, smutné a bolestné. K přečtení rozhodně doporučuji.

Životní příběh samotného autora. Je ze smíšené rodiny – matka Japonka, otec Korejec. Když mu bylo 13 let, otec rozhodl, že se z Japonska přestěhují do Severní Koreje, která jim slibovala ráj na zemi. Bohužel se nic takového nekonalo a jejich život byl pro nás nepředstavitelný.



Tato kniha je otevřenou výpovědí o tom, jak to v Severní Koreji chodí. Je neskutečné a nepředstavitelné, že v takovém světě můžou lidé žít. Já pro to nemám ani slov. A navíc přímo Masadžiho rodina opravdu měla v životě smůlu a k tomu, kde žili, je postihovala jedna hrůza za druhou.



Nečekejte žádnou vysokou literaturu, kniha je podána tak, jako když Vám ji vypráví Váš známý, ale rozhodně Vám kniha otevře oči, co se děje ještě v dnešní době ve světě a jak mnozí lidé žijí.

Moc se mi v knize líbilo porovnání chudoby v Japonsku a v Severní Koreji. A právě to, že mohla rodina srovnávat. To porovnání Severokorejcům chybí, neboť nikdy nepoznali nic jiného.



Rozhodně zase kniha, kterou doporučuji všem, aby si rozšířili obzory, jak to chodí jinde ve světě.