Ve třetím čísle prvního ročníku Literárních novin z 19. dubna 1990 čteme na straně 13 o českých autorech v recenzích amerických literárních novin o článku Perryho Meisela "Zkrášlující lži a moudrost polyfonie" o Milanu Kunderovi mimo jiné toto: "Druhé pravidlo je odvozeno z prvního - odmítnutí kýče. Poslední román pana Kundery NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ nabízí příklady komunistického kýče, amerického kýče, fašistického kýče, feministického kýče, a dokonce uměleckého kýče. Dobré romány nejsou kýčem, protože jsou nestranné v situacích, které si jen představují. Tento moment je dobře dokumentován v Kunderově vlastní proze, zvláště v jeho častém ironizování dobře míněných sebeklamů jeho komunistických i západních postav." Více než třicet let po těchto řádkách zjišťujeme, že je toto vše sice fajn, ale je to málo. Nestačí být spisovatelem s brilantní intelektuální a myšlenkově spíš provokativní a spekulativní stránkou psaní, takovou, která se velmi dobře čte na Západě, kde má racionální myšlení takovou tradici. Nestačí být spisovatelem materiální a pouhé intelektuální podstaty bytí, je potřeba být i dostatečně lucidní v hlubokém pochopení duchovní stránky života a zaměřený na duchovní růst. Nestačí být odmítačem všeobecného kýče, pokud spisovatel pořád staví na kýči takovém, o kterém se obecně nemluví: spisovatelském kýči - spisovatel jako nadřazený živočišný, pardon, umělecký druh, který se na ostatní dívá shora, autoritativně z katedry všeho vědění a umělecké tvořivosti, ten, kterému se líbí jeho gesta a kroky a jeho věty, rochní se ve vlastním obrazu, jak hází prasátka na ostatní a také na sebe, jak se krásně poslouchá a jak se krásně čte. Milan Kundera se sice všemožně snaží upozadit autora - sebe sama, nicméně faktické kroky nám prozrazují, že pravý opak je pravdou. Autor na nás vykukuje všude, v literatuře i mimo ni.

Bytí ... to jest animální sex a duchovní boj. Ano, obojí je těžce slučitelné i když dochází k lehkému a místy nesnesitelnému prolínání :) Pokud jste si vědomi své duše, pochopíte jak báječně je tento román napsán. Pokud jste ještě nenalezli své pravé já, asi to nebude právě lehké čtení ... možná tak trochu nesnesitelné ... :)

Jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla...momentálně ji čtu podruhé a nacházím zde mnohem více detailů než při prvním čtení..velmi čtivá, zajímavý,přesto ne nijak složitý děj...propracovanost jednotlivých postav je dokonalá, velmi působivá je také možnost vidět a poznat jednotlivé scény a situace z pohledu více osob, autor se k dané chvíli několikrát vrací...nechybí mnoho krásných úvah,které stojí za povšimnutí a chvíli přemýšlení...zkrátka je to krásná kniha a nevylučuji že si ji přečtu potřetí.Vřele doporučuji!

Tento román je jedním slovem výborný. Promyšlená kompozice, možnost nahlížet na jednu záleživost více pohledy, vypravěč, který nás vede, ale nenavádí, jen občas lehce upozorní. Kunderův jazyk je lehký, čtivý, žádné slovo tu nestojí zbytečně. Kniha nám nabízí spoustu otázek, které si však musíme zodpovědět sami. Nesnesitelná lehkost bytí nás opravdu pohladí. Představí nám netradiční ale osudový milostný příběh, poukáže na složitou komunistickou dobu a nastolí filosofické otázky.

Jediná výjezdní dovolená na Korsice a cestou mi známí půjčili Kunderovu Nesnesitelnou lehkost... Nejenže to bylo výborné, ale aktuální kontext to umocnil.

Nikdy bych nevěřila,že mě nějaká kniha může takhle dostat.Po přečtení máte pocit,že předtím jste o životě věděli málo a najednou už víte všechno podstatné (proč? v podstatě to sama nechápu).Je to krásné,dojemné,pravdivé. Můj obdiv člověku,který tohle dokázal vyjádřit.Neznám jiného takového autora.

Po mnoho let jsem slýchávala ten uchvacující název...a ačkoliv jsem vůbec nevěděla, o jakou knihu ve skutečnosti jde, věděla jsem, že tato kniha mi bude vyhovovat...a skutečně, když jsem ji četla, měla jsem pocit, že ji znám už strašně dlouho...při čtení každého dalšího řádku, každého dalšího slova jsem se v té knize nacházela víc a víc...nebylo to jako když se vám líbí v určité knížce jen nějaká vybraná postava, mne uchvacovaly postavy všechny, jak Tomáš, tak Tereza i Sabina...chtěla jsem být Tomášovou milenkou, v Sabině jsem se vzhlížela, ale přesto jsem věděla, že Tereza je mi nejbližší. Je to jako když čtete Kafkovu Proměnu, Spalovače mrtvol nebo Harryho Pottera...všude řešíte, zda se vám nějaká postava líbí nebo ne...a ač si říkáte, že váš oblíbenec je Brumbál, ač tvrdíte, že byste se k Řehoři nezachovali stejně jako jeho rodina, pak třeba, stejně jako já, zjístíte, že ve skutečnosti držíte palci Snapeovi:) vracím se ale k Nesnesitelné lehkosti bytí...je to kniha, ve které každý najde to, co hledá,...a najde to i bez Alchymisty...

Otevrela jsem tu knihu v patek a v sobotu jsem ji mela doctenou. Je vynikajici. jeste ted mi rezonuje pod kuzi.film byl jen ubohou napodobeninou.v kunderove pripade se setkava dvoji fenomen - je to vynikajici kniha s vysokou literarni urovni a k tomu bestseller. budme za to radi, kdyz uz si lide tak radi a v tak vysokem nakladu kupuji bulvar Blesk, potesi zjisteni, ze se nejprodavanejsi knihou stane neco tak kvalitniho a skvele napsaneho.A co vic-popremyslite si u toho a knihu si zapamatujete....nestaci si ji precist, uz ted vim, ze ji musim mit:-)

skvělé a ještě jednou skvělé. České vydání Kunderovy knihy je velkou událostí, o čemž svědčí i bleskové mizení titulu z prodejních pultů. Zajímavý pohled na historii let uvolněných a následně normalizovaných je však opět hlavně pohledem lidí žijících svými každodenními existenciálními či citovými starostmi. Odysea lékaře Tomáše a jeho ženy Terezy končí zcela jinde než souběžná pouť Franze a Sabiny. Překvapivě se však pocit štěstí objeví tam, kde není předem očekáván. Musím však odporovat názoru, že NLB je vrcholem autorovy tvorby. Je jím zcela zřetelně Žert a bojím se, že díky nepodařenému, ale všeobecně známému, zfilmování NLB je Žert neprávem opomíjen. Vše, co autor vyslovuje v NLB již vyslovil v Žertu. K tomuto závěru jistě pozorný čtenář nedojde jen pod vlivem četby doslovu autora, kde se Kundera k tomuto sám přiznává. Rád bych rovněž poděkoval nakladatelství Atlantis a to nejen za tento skvělý počin.

Jsem příjemně překvapen. Jakoby ze mě snad padla část pocitu jakési tíhy prokletosti čěšství posledních dob, že významná literatura, umění, myšlenky, zůstávají za pomyslnými hranicemi. Pocit zaplnění jedné dychtící mezery. Jsem překvapen o to více, neboť Milan Kundera kdesi snad říkal, či se to snad jen ve zmatení traduje, už nevím, že chce své romány vydávat v česky mluvících zemích chronologicky - jak byly v průběhu věků sepsány. Čekal jsem tedy, že život je jinde. Ale zdá se, že oproti umrtvenosti stereotypu, se přece jen vrací, v kráse své alogičnosti, věčnosti dočasnosti. Snad je tak vyvrácen jeden ze zavazejících mezníků. Jsou knihy, které si přeji ve své příruční knihovně, abych do nich mohl kdykoli nahlédnout. Tato mezi nimi, v češtině, oproti přání, dosud chyběla. Třebaže ve francouzštině byla krásná, mateřský jazyk má cosi výlučného, cosi, v čem tíha myšlenky plyne, až někdy snad k nesnesení lehce, jakkoli lehkomyslná, nabývá na závažnosti. Čechy s Moravou, sedumnáct let po sedmnáctém, už snad přestávaj být Žertem bez Lucie, Trestem bez Soni, Brodové sami sobě Kafkové...

Nesnesitelná lehkost bytí je bezesporu vrcholem Kunderovi tvorby, proto ale i potřebuje největší odstup (odstup si vytvoříte, když si román přečtete v některém cizím jazyce). Jak sám autor přiznává, jeho romány jsou intelektuální hříčkou, staví jejich děj jako sochař sochá dílo až k naprosté dokonalosti. Genialita takových textů čtenáře vtáhne a text potom otupí jejich vnímavost a nenutí je rozvažovat. Pokud si ale zachováte odstup, román se ukazuje jako nejbrilantnější kýč a ironická legrace z některých nepozorných čtenářů....vřele všem doporučuji...

nevím, jestli je to nejdůležitější knížka české literatury, ale mého života určitě...Kundera je zatraceně dobrý pozorovatel

Nejdřive jsem viděl film natočený podle této knihy, asi 4x. Po přečtení jsem pochopil, že takovou knihu opravdu nelze beze zbytku zfilmovat. Je v ní tolik lehkosti i tíhy. Je v ní tolik ze života. Dporučuji všem, kteří chtějí o životě (a tedy i o lásce) přemýšlet a nebojí se ani lehkosti ani tíhy.

Poprvé jsem se k dílu dostal na VŠ v době stávky (r.89).S odstupem času vím, že lepší načasování na první četbu jsem si snad ani nemohl přát. Je to román, který vás prostoupí a už nikdy nepustí. Každým čtením objevíte nové a nové významové roviny. Donutí vás číst celé pasáže opakovaně, hodně přemýšlet a poté 'vstoupit kamsi...'Děkuji pane Kundera.

Nejlepsi literarni dilo ktere jsme kdy cetla (cesky, nemecky,anglicky) a precetla jsem ho asi desetkrat a kdyz je mi tezko rada si sednu a listuju a ctu znovu a znovu. Myslim, ze je to jedna z nejdulezitejsich knih ceske literatury. Vlasta