Četla jsem knihy Břetislava Turečka, jehož názorů si velmi cením, a Pavly Jazairiové, kterou jsem jako reportérku prostě nemohla nemilovat, a proto jsem byla zvědavá, co nového a zajímavého se dozvím od Jakuba Szántó, přiznám se, hlavně o Blízkém Východě. První polovinu knihy jsem nějak nemohla do textu začíst, ale ta druhá se mi moc líbila. Možná se mi to jen zdálo, ale jakoby zmizela ta usilovná touha zprostředkovat vzrušenou atmosféru komixovými prostředky stylu Bum a Prásk, už to tolik nebylo o radostech a starostech zpravodaje, jako spíš o konfliktech samotných, jejich pozadí, příčinách a důsledcích. Právě tyto pasáže, které uvádějí čtenáře do kontextu, se mi líbily nejvíc. Zajímal mě taky autorův postoj k izraelsko-palestinskému konfliktu, kde podle mě není jeden hodný a druhý zlý. A potěšilo mě, že na začátku deklarovanou objektivitu autor nejlépe prokázal právě tím, že se nepostavil na žádnou stranu tohoto komplikovaného sporu. Chtěla bych mu poděkovat i za "zprostředkování" návštěvy na letadlové lodi. Také o ní sním od prvního shlédnutí Top Gun! A, mluvím-li za sebe, kvůli mě byste se nemusel honit za záběry letících raket, protože třeba já víc než atraktivní obrázky v reportáži ocením ucelené informace. Na letící rakety můžu přeci kouknout v akčním filmu na Nově. Děkuji za to, že nás svými reportážemi vytrháváte z iluze šťastného a bezstarostného světa!

Knihkupkyně Dáša z Benešova
Vzhledem k tomu, že jsem četla několik knih od válečných zpravodajů – především Petry Procházkové, Jaromíra Štětiny a dalších, byla tato kniha pro mě jasnou volbou. V úvodu píši – strhující, poutavá, drsná, smutná, emotivní, ale i vtipná a dojemná, a to především místa absolutní lásky a odpovědnosti k vlastní rodině.
S nadsázkou, román může napsat každý – nebo se o to pokusit. Knihu o prožití něčeho tak obsáhlého a neskutečného napsat tak, aby to bylo uvěřitelné a poutavé, mi připadá jako zázrak.
Pan Szántó je nepochybně minimálně pět v jednom - od zvládnutí dlouhodobé přípravy, spolupráce s řadou lidí v konkrétních situacích, zvládání neskutečných podmínek, stresu, hrůz, zvěrstev, po absolutní kontakt s civilisty a především dětmi, které jsou neustále v ohrožení. V kontrastu dětští sebevražední teroristé, zneužiti vůdci.
Je pro mě nepochopitelné, jak je možné toto psychicky zvládnout, pak si sednout a napsat knihu, v které se neztrácíte.
Určitě stojí za přečtení vícekrát, kniha je velice obsáhlá.