(...) Dovolím si na závěr trochu meditace nad krásným titulem Rupnikovy knihy. Goofus, pták z Borgesovy Fantastické zoologie, má oči vzadu, protože ho nezajímá, kam letí, ale odkud. Jsou státy, ve kterých byl či je tento pohled dozadu obrovským zdrojem legitimnosti politické moci (například v někdejším Sovětském svazu, Číně nebo Jižní Africe), protože se letí pryč od bídy, hladomorů, ponižující bezmoci či apartheidu. Když si ale představíme jako ptáka s očima vzadu střední Evropu, je nutno konstatovat, že ten pohled nazpět probouzí nostalgii, o níž s tak varujícím smutkem psal Franz Werfel, český Němec: to, od čeho středoevropský goofus odlétá, je stále ještě lepší „politickou vlastí“ než všechny ty vlasti nové, k nimž zatím doletěl.

Středoevropská nadnárodní říše, založená na sdílené svrchovanosti malých národů, byla lepším státem než všechny druhy Československa pod francouzským, ruským nebo americkým poručnictvím. Kdyby se středoevropský goofus svýma očima vzadu opravdu dobře díval, viděl by, že EU (se všemi svými rozpory) je jeho poslední velkou šancí doletět někam, kde je to lepší, než odkud vyletěl.