Skvěle napsaný životní příběh ženy, která se v čistě mužském oboru prosadila natolik, že strčila do kapsy i mnohé z těch, kteří na ni pohlíželi skrz prsty. V první třetině knihy je čtenář výborně uveden do historie dostihového sportu nejen v našich končinách, takže pochopí i leckteré záležitosti konce mocnářství a nástupu republiky, které s tématem souvisejí. Ale zpět k hlavní postavě: hraběnka Lata Brandisová dokázala jako doposud jediná žena vyhrát Velkou pardubickou, a i když se jí to povedlo po několika nezdařených pokusech, povedlo se to v době, kdy každé české vítězství znamenalo obrovský úspěch. Rok 1937 byl svým způsobem zlomový pro celé Československo a porazit tehdy německé jezdce na pruských koních znamenalo dokázat, že snad není ještě všecko ztraceno. Možná se ptáte, proč se o hraběnce Brandisové moc nemluví, proč ji nejspíš znají jen lidé z oboru a pár historiků dostihového sportu. Bohužel se na jejím osudu podepsala nejen německá okupace, ale hlavně únorové vítězství pracujícího lidu, který ji coby představitelku starých pořádků i se zbytkem její rodiny odsoudil k zapomenutí. Jak přesvědčivě a čtivě dokazuje autor, málem se to podařilo. Málem. Ale je to i odpověď na otázku, proč se o takové osobnosti musíme dozvídat z pera britského autora.