Podobné tituly

O této postavě německých dějin 20. století jsem měl jen zběžnější povědomí, anžto druhé světové války se již nedožil a z první jsem měl radši jen letadla než pozemní jednotky zakopané na „pár“ metrech, jimž ale na německé straně tento muž velel. Vzhledem k nedávné zkušenosti s knihou o první válce (Svěcení jara: Velká válka a zrod moderního věku, Modris Eksteins, Argo 2019), která byla velmi zajímavá, jsem byl zvědav na srovnání s touto, o které autor v úvodu píše, že se jedná o „seriózní historickou biografii“.

Příliš nepřekvapí, že Ludendorff zapadá do klasického obrazu „fanatického Prusa“ počátku 20. století. Nešlechtic, ale hyperpracovitý, nikdy nevinící sebe sama, oddaný národu, neznající příliš hranic ani soucitu. V knize sledujeme jeho poměrně rychlý vzestup až do pozice prvního muže německého velení, který podle všeho měl pod svým vlivem i císaře, mírně to tragickou postavu závěru monarchie v Německu.

Kromě velení pozemních vojsk měl Ludendorff i velkolepé utopické vize, které dnes můžou působit úsměvně, jako třeba pokus o vyvolání útoku Mexika do Texasu, případně dobytí Indie až bohužel po propašování Lenina do Ruska a poskytnutí mu finanční podpory do začátku revoluce za účelem rozložení Ruska, slibem míru a tím vyvázání milionu vojáků na východní frontě. Z toho už do smíchu není vůbec.

Snil o totální válce, totálním vítězství. Byl to zaslepený voják a nepodařilo se mu nic z toho. Autor ho staví po bok Stalina, Lenina a Hitlera. Což je patrně možná lehce nadsazené, nicméně, je překvapivé, jak vysoká je míra jeho odpovědnosti ať už za vzestup komunismu v Rusku, tak za nástup Hitlera k moci. Ačkoliv po válce již Ludendorffova hvězda klesala, stačil ještě zasít myšlenku o vině za válku světovému židovstvu a pak nesmrtelnou frázi, že byla Německu vražena dýka do zad, kterou Hitler používal velmi často.

Stejně jako je lehce udivující, jak mocný tento muž byl a co všechno způsobil, stejně tak je zvláštní jak hluboko do zapomnění upadl a z dalších velkých děsivých postav zůstal naprosto ve stínu a jeho hrob kdesi v Bavorsku zarůstá. Autor nechává Ludendorffa rozhodně vyznít velmi negativně. Myslím, že je jasné, že vyzvedávat naprosto jednu postavu mimo historický rámec působí místy až trochu křečovitě, o mnoho věcí jsem si povědomí rozšířil.

Proti Eksteinsově Svěcení jara je to úplně jiná písnička, to bylo historiograficky a lyricky výš o dvě patra. Tato kniha je spíš faktografická biografie, kde se ovšem autor nevyvaruje drobných polemik, z nichž některé jsou lehce za hranicí „co by bylo kdyby“. Dále se pak v knize některé věty, či kratší odstavce opakují a to při nevelké stránkové dotaci považuju též za nedostatek. Jinak je ale text čtivý a utíká svižně. Celkově tak kniha patří mezi to lepší, co jsem v edici Historie od Academie četl.