Dějiny čichu, ale i puchu. Možná snad spíše zpráva o vnímání vůní ať už pozitivních, či spíše negativních ve Francii 18. až 19. století.

V době osvícenství a posléze pak v 19. století prošla percepce pachů zajímavými proměnami. O tom všem nás spravuje tato kniha. O tom jak lidé viděli veřejné prostory často naprosto znehodnocené špínou a všemožnými exkrementy. O pochopení různých „smrtonosných“ zápachů, které vznikaly ve vodě, v hrobech, močálech, záchodech a samozřejmě o nekonečném boji s nimi.

Přesně v duchu školy Annales Corbin živě popisuje problémy kolem špíny. Často pochopitelně sociálně diferencovaným pohledem. Smrad a zápach je však ve městech všudypřítomný. Ať už je to boháč, či chudý dělník. Postupně se ale podaří rozličné miazmy eliminovat a vzduch čistit.

Samotný text se mi těžko hodnotí (možná proto, že francouzský originál je z roku 1982). Čte se to dobře, rychlostí větru, nechalo by se příhodně říci. Ale upřímně řečeno, jsem se nedostal pod jeho povrch. Nejsem úplně schopen říct, zda-li to bylo stylem rukopisu, který je místy velmi expresivní, ale taky řekněme tak nějak „neurovnaný“, či prostě tématem, které mi samo o sobě přišlo čím dál méně zajímavé. Naprosto jsem pochopil některé sociologické konotace, které jsou tam zjevně cítit, avšak nezanechaly ve mně potřebnou odezvu. Stejně jako jistá „bulvárnost“ mi místy trochu vadila.

Možná jsem nakonec větší pozitivista, než jsem si myslel, nebo je zkrátka tato kniha už moc o dějinách mentalit, respektive spíše o dějinách fekálních a dezodoračních s trochou mentalit. Asi to pro mě nebylo až tak nosné téma. Zůstávám tedy na takovém nějakém neutrálním hodnocení, jak jsem již zmínil, čte se to rychle, ovšem, pokud se vám nepodaří proniknout za nekonečné množství výmětů a smradu, zbude jen zpráva o neutěšeném stavu hygieny a života v předminulém století. A stačí to..?