Podobné tituly

Zajímavá kniha, rozhodně. Interesantní studie o stavu liberalismu ve Třetí Říši. Mohl být liberalismus alternativou Hitlerovi? Nebo snad to mohla být síla, která by překazila vzestup nacizmu? Podle autora pravděpodobně ne, protože mimo jiné i v řadách liberálů byla jakási latentní síla nacionalizmu a antisemitismus v různých úrovních byl prostoupen celou společností.

Na stránkách se dozvíme, jak se mohlo stát, že liberální elity mohly připustit nástup toho nejméně liberálního režimu. Eric Kurlander čtivě popisuje dobové klima mezi liberály a jejich „manévrovací prostory“, které byly v některých případech překvapivě poměrně velké. I přesto se jim postupně pochopitelně nevyhýbaly různé nástroje perzekuce a tak většina nakonec zůstala u pasivního nonkonformismu, či vnitřní emigrace.

Poměrně zajímavá je kapitola o postavení žen ve Třetí říši. Pro mě nutno podotknouti úplně bílý list. Některé liberálky, byly poměrně silně feministické, nacházely ale s nacionalistickým programem místy průniky. Nicméně je roztomile paradoxní, kterak některé požadavky hnutí kolem časopisu Die Frau by dnes působily úplně feministicky a jako antiteze gender problematiky.

Případové studie životů jednotlivých liberálů, některých dokonce židovského původu dávají dobrý vhled na míru jejich osobních nesouhlasů, či souhlasů s režimem.

Vcelku by se dalo říci, že osudy liberálů jsou podobné s osudy nenacionalistické inteligence. Idea velkého Německa jim byla blízká. Jako pokračovatelé Naumannovy teze o Mitteleuropě nacházeli zpočátku v Hitlerovi možnou vůdčí osobnost tohoto sjednocení. Postupně ale s výpady, posléze vojenského charakteru docházelo k procitání z tohoto „snu“. Každopádně je nutno dodati, že většina z nich se ve jménu rovných podmínek k životu, vyhnula kolaboraci, mnoho pomáhalo persekvovaným Židům, publikovalo protinacisticky a někteří se nakonec více či méně dostali ke spolupráci, nebo schvalování atentátu na Hitlera z 20. července.

Knihu jsem přečetl rychle, dozvěděl jsem se nové informace, byť odpověď na otázku „jak se to mohlo stát?“ jsem nedostal, ale vím, že asi nikdy nedostanu. Rozhodně je zajímavé, že Německo jako vedoucí země Evropy v modelu sjednocené Mitteleuropy je model vystavěný už na přelomu 19. a 20. století, ale přežil jak druhou světovou válku, tak zjevně přežívá i ve století našem v podobě Evropského soustátí. Kniha stojí za přečtení.