Třetí díl patří k těm "političtějším" náhledům do tehdejší neapolské doby a přesto, Elena se svým vyprávěním dostává do důležitých fází života, které se nepochybně vybrousí až s posledním, čtvrtým dílem. Přesto všechno mi ale tento díl přišel o trochu slabší, místy už mi přišly trochu jako výplň. Čtivost přesto nemůžu upřít.
Martina K., Kosmas Letná

Po prvních dvou dílech je tento třetí pro mě určitým zklamáním. Nicméně vytrvám a chystám se i na čtvrtý díl, své hrdinky neopustím. U prvních dvou dílů mě fascinovalo zejména prostředí Neapole, které bylo vykreslené naprosto perfektně včetně literárních postav. Třetí díl se odehrává převážně na "severu" a soustředí se hlavně na Elenu a její nepříliš podařené manželství. Škoda, že v knize není více informací o tehdejší politické situaci a situaci ve společnosti vůbec. Scény z manželského života mě příliš nebavily a také Elena mi začala lézt na nervy. I tak je tato sága počinem, který hodnotím velmi kladně.

dobrý příběh, čte se výborně ale ty politické pasáže dost chaotické

Lenù a Lila jsou sice letité kamarádky, ale každá z nich si už jde vlastní cestou. Proto nás autorka provází tentokrát převážně životem pracovité Lenù, která tak trošku bojuje s novou rolí manželky univerzitního profesora a matky dvou dětí. Svým skvělým vypravěčským stylem a bohatým jazykem autorka líčí Eleniny pochyby o sobě samé a její pocit ztráty vlastní osobnosti, což vyústí ve velké životní rozhodnutí, kterým kniha končí. Elena Ferrante mě pokaždé dostane naprosto přesným pojmenováním toho, co se ženám honí v hlavě.

Promarněná šance Eleny Ferrante

Jedním z taháků letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku je kniha Eleny Ferrante Geniální přítelkyně 3 - Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Tato slavná tetralogie si stačila získat místo v srdcích českých čtenářek a čtenářů, kteří čekají, jak dopadne příběh Eleny Grecové a Raffaelly Cerullové (řečené Liny). Po třetím díle se u mě dostavil silný pocit rozčarování. A především o něm bude tato recenze.

Atraktivní kulisy Itálie 2. poloviny 20. století, kulisy Neapole a kulisy dramatické doby slibují velký příběh a velká témata. Jak se s touto dobou a s tímto místem srovnají ženy, které nejsou tradičními literárními (či filmovými) hrdinkami? Ženská optika bylo to, co jsem si od této knihy sliboval nejvíc. Jenže Elena Ferrante tuto šanci promarnila.

Ten ženský příběh dvou přítelkyň, které se milují i nesnášejí zároveň, které se k sobě přibližují i od sebe odtahují v pravidelných intervalech, ten zůstává i po třetím díle zajímavý. Ale sám o sobě není nic, za co by stálo nespat do rána. Je to v podstatě jen další ženský motiv, byť je napsaný dobře, se silným citem pro detail a napsaný tak, že vás zajímá obsah další stránky.

Jenže to je celé. Pokud vám to stačí, přidejte si k souhrnnému hodnocení dvě hvězdičky, protože tato linka je napsaná opravdu bravurně. Jenže od velkého italského románu, notabene psaného z pohledu žen, jsem čekal přesah. Čekal jsem, že tam bude souvislost s revolučním hnutím, že tam prostě budou další motivy a další linky. O to víc, když je autorka naznačuje a jako čtenář díky tomu čekáte, že v těch naznačených cestičkách bude pokračovat.

Pravděpodobně i já dočtu poslední díl tetralogie, který vyjde v polovině března příštího roku (možná opět v rámci Velkého knižního čtvrtku, který bývá v březnu). Je možné, že poslední díl přidá příběhu to, co v něm zatím nevidím a co mi tak citelně chybí. Pro úplnost se sluší dodat, že překlad Geniální přítelkyně má „na triku“ Alice Flemrová, která odvedla skvělou práci.

Hodnocení: 45%