Můj první čtenářský zážitek s Ferrante po Přítelkyni. Přistupovala jsem ke knize s obavami, že už to nemůže být tak dobré, ale bylo, a navíc jiné. Vývojový román dospívání dívky v devadesátých letech, střety prostředí i idejí a historie jednoho náramku.

Otec dvanáctileté Giovanny jednou prohlásil, že je ošklivá a začíná se podobat tetě Vittorii. Tato věta nastartovala jiné smýšlení mladé Giovanny a hlavně pátrání po tom, kdo je ta záhadná teta a proč se nikdy neviděla s otcovou rodinou. Příběh o tom, jak může být svět dospělých komplikovaný, plný lží a jak se s tím má vypořádat mozek dívky v pubertě.

Knížka je to neskutečně čtivá, je to psáno s lehkostí a samozřejmostí, okamžitě mě to zaneslo do příběhu a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. To, jak byl popsán pohled do mysli třináctileté slečny, mě moc bavilo. Ale i to, jak na rodinné tajemství nahlíží různí lidé a každý to vidí jinak.

Je zde ukázána Itálie. Při čtení jsem si hledala v mapě Neapol, jednotlivá místa a ulice. Italská nátura je zde také dobře vylíčena, jejich temperament i výbušnost. Tetu Vittorii mám doteď před očima.

Nečekejte však žádnou velkou akci, ač se v knížce pořád něco děje, ale spíše myšlenkové pochody a přemítání nad životem dospělých. I přesto to má určitý spád a nutí Vás to číst dál.

Z knížky mě více bavila první polovina, v té druhé, jak Giovanna rostla a dospívala, mi to přišlo více zdlouhavější a už mě to tolik nepohltilo. Ale když to vezmu jako celek, tak jsem si knížku moc užila.

Bohužel mě kniha vůbec nezaujala. Měla jsem velká očekávání, která nebyla naplněna. Měla jsem velký problém knihu dočíst. Jedná se o čistě můj názor, mohou se určitě objevit čtenáři, kteří budou mít z knihy lepší pocity.

Kniha stejně jako ostatní u nás publikovaná díly E. Ferrante vyniká schopností přesně vystihnout pocity a myšlenkové pochody odehrávající se tentokrát v hlavě dospívající dívky, která postupně přichází o iluze o svých zbožňovaných rodičích, o přátelích, o láskách i o světě jako takovém. Na konci knihy stojí mladá žena, která opouští svou dětskou naivitu a je připravena čelit špatným stránkám života. Bohužel na rozdíl od Geniální přítelkyně, která mě nadchla, chybí silnější nosný příběh. Je to spíše psychologický rozbor než román, jak si ho představuji. Celkové pojetí mi připomnělo Dny opuštění, které se mi moc nelíbily.

Sotva jsem ji otevřel, hned jsem byl chycen. Opět vývojový román, tentokrát z devadesátých let. Hrdinka žije ve spořádané rodině, která se zuby nehty snaží zapřít svůj nízký původ. Jenže je tady utajovaná otcova sestra, divoká a konfliktní osoba. Funguje jako zrcadlo rodině a světu a hrdinka si tak postupně s věkem začíná žít podle svého. Je to román samostatný, ale vůbec bych se nezlobil, kdyby měl dva až šest dalších dílů. :)