Loňský sedmdesátník Paulo Coelho napsal svůj první ...
Zdeňka Adlerová, 1.3.2018
Loňský sedmdesátník Paulo Coelho napsal svůj první román Poutník - Mágův deník ve svých čtyřiceti letech. Právě zde popisovaná pouť do Santiaga de Compostely, kterou vykonal v roce 1986, způsobila převratnou změnu v jeho životě. Začal se věnovat tomu, o čem celý život snil, co jeho rodiče neschvalovali natolik, že ho třikrát poslali do psychiatrické léčebny, psaní.
Kdesi v brazilském pohoří hrdina knihy nedosáhne jmenování Rytířem řádu RAM (Rigor, přísnost, Amor, láska, Misericórdia, milosrdenství). Vytoužený atribut Mistra, meč, mu je odepřen. Chce-li ho získat, musí ho najít na starodávné Svatojakubské cestě. Na několikatýdenní putování Francií a Španělskem se po kratším váhání vydává s průvodcem Petrem.
Petr nevede svého druha pouze krajinou, ale je mu také duchovním vůdcem. Připravuje ho na setkání a boj s “démonem”, učí ho rituály RAM, vysvětluje, jaký je rozdíl mezi láskou - Eros, láskou - Philos a láskou - Agapé a co je to dobrý boj.
“Dřív byla pouť pro tebe trápením, protože jsi chtěl jenom dojít k cíli, ale teď se proměňuje v radost, v radost z hledání a dobrodružství. Tím v sobě živíš něco velice důležitého, totiž své sny. Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla. Během naší existence se nám sny mnohokrát rozplynou a touhy se zmaří, ale snít musíme dál, jinak naše duše zhyne a nevstoupí do ní agapé. Hodně krve už teklo po pláni, kterou máš před očima, a svedly se tu některé z nejkrutějších bitev reconquisty. Nezáleží na tom, kdo byl v právu nebo kdo měl pravdu: důležité je vědět, že na obou stranách se vedl dobrý boj.
Dobrý boj je ten, který vedeme proto, že si to žádá naše srdce…
Dobrý boj je ten, který vedeme ve jménu svých snů…
První známkou toho, že zabíjíme své sny, je nedostatek času… ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký. Ve skutečnosti měli strach bojovat dobrý boj.
Druhou známkou smrti našich snů jsou naše jistoty. Nechceme vidět život jako velké dobrodružství, které máme prožít, a proto si začneme namlouvat, že to málo, co od existence požadujeme, je výsledkem našeho moudrého, správného a spravedlivého uvažování…
A konečně třetí známkou smrti našich snů je klid. Život se stane nedělním odpolednem, nic velkého od nás nechce a nepožaduje víc, než mu chceme dát…
Nedílnou a velmi zajímavou součástí příběhu jsou “cvičení RAM”. Petr seznamuje svého svěřence s praktikami jak zklidnit tělo i mysl a jak vnímat přítomnost okamžiku (dnes! tolik populární mindfulness).
Kniha je sice označována jako román, ale nemá daleko k “populárně-naučné duchovní literatuře”. Nedá se číst jedním dechem. Je v ní mnoho mystiky, náboženství, hlubokých úvah o lidské povaze, mnoho snů, vítězství i proher. Podstatné však je, že dokáže oslovit čtenáře napříč světonázory.
