Přiznávám rovnou, že když jsem se před třemi lety se zaťatými zuby prokousával nesnesitelně adolescentní knížečkou Montespaniáda (Větrné mlýny, 2006), vůbec mě nenapadlo, že od téže autorky budu takřka jako u vytržení a na jeden zátah číst sugestivní román o vyhnání jedné z mnoha brněnských Němek.

Tuzemská polistopadová próza již několikrát otevřela jedno z temných a kdysi tabuizovaných témat naší novodobé historie – téma násilností, jichž se česká strana dopustila na německy mluvící menšině během tzv. divokého odsunu. Naposledy tuto látku zpracovává obsáhlý pětidílný román Kateřiny Tučkové, který zachycuje pohnutý osud titulní hrdinky, Brňanky z česko-německé rodiny.

(...) Teprve novinka Vyhnání Gerty Schnirch, tíživý příběh jednoho utrápeného života na pozadí velkých středoevropských dějin minulého století, však plně prozrazuje její schopnosti. Zatímco debut se točil kolem mladé dívky a jejích milostných pletek, aktuální román vypráví příběh tragický, a hlavně komplexní. Historická fi kce Vyhnání Gerty Schnirch zachycuje dramatický osud česko-německé ženy, která se provinila jediným - narodila se v nesprávný čas na nesprávném místě. (...) Tučková je výbornou vypravěčkou a zjevně i pilnou sběratelkou všemožných dobových dokumentárních materiálů. Scházela se s pamětníky, četla dochovanou korespondenci, naslouchala historikům, a hlavně vycházela z toho zdánlivě nejbanálnějšího, ale kolikrát pro literaturu nejzásadnějšího - osobního zážitku a motivace Brňanky, která žije ve stejném domě, z jakého kdysi Němce vyháněli.

(...) Na Vyhnání Gerty Schnirch je však pozoruhodná autorčina nezatíženost národními nebo intelektuálními resentimenty a chuť vyprávět smutný a tragický, přičemž velmi osobní příběh jedné z žen - obětí českého národního běsnění. (...) Lehkost a odvaha, s jakou autorka o krutosti a nespravedlnosti světa za hitlerovců, benešovců a nakonec stalinovců píše, jen podtrhuje ponurou atmosféru románu. Mnohem víc než o velké dějiny jde ovšem Kateřině Tučkové o osobní příběh. Gerta nesnáší otcovy nacistické projevy podobně jako hrdinská gesta svého milého Karla, který se přidává k odboji. Vpřed ji žene starost o dceru a umanutost přežít i v těch nejhorších podmínkách. Nakonec i v úvodu zmiňovaný Edvard Beneš není optikou protagonistky nějakým velkým záporným hrdinou, ale jen panákem, který přijíždí do Brna zfanatizovat obyčejné lidi. A jiní obyčejní lidé to pak podle slov jedné z postav románu nejvíc odnesou, "jak za hitlerovců, tak za stalinovců".