Loňský sedmdesátník Paulo Coelho napsal svůj první román Poutník - Mágův deník ve svých čtyřiceti letech. Právě zde popisovaná pouť do Santiaga de Compostely, kterou vykonal v roce 1986, způsobila převratnou změnu v jeho životě. Začal se věnovat tomu, o čem celý život snil, co jeho rodiče neschvalovali natolik, že ho třikrát poslali do psychiatrické léčebny, psaní.

Kdesi v brazilském pohoří hrdina knihy nedosáhne jmenování Rytířem řádu RAM (Rigor, přísnost, Amor, láska, Misericórdia, milosrdenství). Vytoužený atribut Mistra, meč, mu je odepřen. Chce-li ho získat, musí ho najít na starodávné Svatojakubské cestě. Na několikatýdenní putování Francií a Španělskem se po kratším váhání vydává s průvodcem Petrem.

Petr nevede svého druha pouze krajinou, ale je mu také duchovním vůdcem. Připravuje ho na setkání a boj s “démonem”, učí ho rituály RAM, vysvětluje, jaký je rozdíl mezi láskou - Eros, láskou - Philos a láskou - Agapé a co je to dobrý boj.

“Dřív byla pouť pro tebe trápením, protože jsi chtěl jenom dojít k cíli, ale teď se proměňuje v radost, v radost z hledání a dobrodružství. Tím v sobě živíš něco velice důležitého, totiž své sny. Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla. Během naší existence se nám sny mnohokrát rozplynou a touhy se zmaří, ale snít musíme dál, jinak naše duše zhyne a nevstoupí do ní agapé. Hodně krve už teklo po pláni, kterou máš před očima, a svedly se tu některé z nejkrutějších bitev reconquisty. Nezáleží na tom, kdo byl v právu nebo kdo měl pravdu: důležité je vědět, že na obou stranách se vedl dobrý boj.

Dobrý boj je ten, který vedeme proto, že si to žádá naše srdce…
Dobrý boj je ten, který vedeme ve jménu svých snů…

První známkou toho, že zabíjíme své sny, je nedostatek času… ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký. Ve skutečnosti měli strach bojovat dobrý boj.

Druhou známkou smrti našich snů jsou naše jistoty. Nechceme vidět život jako velké dobrodružství, které máme prožít, a proto si začneme namlouvat, že to málo, co od existence požadujeme, je výsledkem našeho moudrého, správného a spravedlivého uvažování…

A konečně třetí známkou smrti našich snů je klid. Život se stane nedělním odpolednem, nic velkého od nás nechce a nepožaduje víc, než mu chceme dát…

Nedílnou a velmi zajímavou součástí příběhu jsou “cvičení RAM”. Petr seznamuje svého svěřence s praktikami jak zklidnit tělo i mysl a jak vnímat přítomnost okamžiku (dnes! tolik populární mindfulness).

Kniha je sice označována jako román, ale nemá daleko k “populárně-naučné duchovní literatuře”. Nedá se číst jedním dechem. Je v ní mnoho mystiky, náboženství, hlubokých úvah o lidské povaze, mnoho snů, vítězství i proher. Podstatné však je, že dokáže oslovit čtenáře napříč světonázory.

Krásná práce, čte se jedním dechem. Vřele doporučuji.

Vse bylo v poradku dokud jsem se nedostal ke kapitole "Smrt, část čtvrtá" - pak MP3 kniha stazena z KOSMAS zahadne konci uprostred deje.

Určitě zajímavá cesta, už jen kvůli španělské přírodě a stylu...ale podle mě až moc nadnesená indíciemi, které v ní vidí. Trochu to přehlcuje funkci té cesty, tudíž křesťanské poznání a lehce to halí do okultismu až nadzemské pritažlivosti...V každém případě 4 hvězdy!

Tahle Coelhova knizka se mi opravd u moc libila, pripomina sice Alchymistu, ale jeji hlavni myslenka je jina....a opravdu velmi originalni a dobra.

Skvělá knižka, hodně mi připomíná Alchymistu...

hm... tak jsem si myslela, že si odpočinu od castanedy... ale je to dobrý.

Pro jednoho jako pohadka, pro jednoho jako road movie do kapsy, pro jednoho barevna mystika pro kazdy dalsi den. Me se moc libila, vic nez alchymista....jen premyslim o tom zda ma coelho zdatne prekladatele do cestiny, nekdy mi jeho knihy zavani lacinou poutavosti..... ale jen na prvni pohled. Kdyz se zactete.....je to nadhera.

Kazdý mame svou cestu na ktere jsou zkousky.Ale jsou nam ulozeny vzdy jen ty ktere jsou v nasich silach.proto nenechme ostatni bojovat nase bitvy a dejme se jako poutnik vedome na cestu...

Je to už pár měsíců, co jsem Poutníka četl. Kniha vyvolává cestovní asociace, měl jsem opravdu velkou chutˇ zbalit bágl a někam vyrazit.Coelho popisuje svou poutˇ do Santiaga de Compostela z pohledu adepta okultního řádu. Během cesty se učí nové tajné obřady a cvičení, prochází zkouškami, plní úkoly. Autor se staví do role bojovníka toužícím po dobrém boji, nicméně, když se měl utkat s velkým černým psem, tak se bojovník choval až příliš zženštěle. Některé zážitky vyžadují obsáhlejší popis, jinak jsem se u knihy dobře bavil. Nese punc moudrosti.

Mágův deník je nádherná kniha, plná hlubokých myšlenek. Obdivuji, že to, co se v knize píše, autor opravdu prožil. Myslím, že nemnoho lidí se rozhodne uskutečnit svoje sny a touhy. Málokdo v životě hledá pravdu a dojde k poznání.

..... ale celkove mi vadi prilis 'presvedceny' pohled autora ktery na muj vkus temer vubec nepochybuje :)

jako jsem to udělal já a přišel tak o prožitek z knihy.