Skvělá kniha, výborný přímý vypravěčský přístup, autentický projev. Přečteno jedním dechem.

Myslím, že na české literární scéně se objevil mimořádný autor, který po "Selském baroku" ještě zdokonalil svoje vypravěčství a dosáhl - aspoň podle mého názoru - naprosté autenticity příběhu.
Ve srovnání s oceněním Magnesie Litery za rok 2013 si jeho román výjimečnou cenu skutečně zaslouží, patří k nejlepším knihám desetiletí.
Nedočkavě se těším na další Hájíčkův román.

Jiří Hájíček je výborným vypravěčem. Dobře se to čte, má to děj. Pocházím z jižních Čech - oslovila mě i mému srdci milá "jihočeština" a osudy lidí, kteří museli nedobrovolně opustit své domovy. Doporučuji!

Nedivím se, že kniha dostala Magnesii literu 2013, spíš měla dostat cenu kniha desetiletí, a ani se nedivím, že v roce 2014 po Hájíčkovi nebyl nikdo dost dobrý na to, aby cenu získal - jednoznačně.
Autor je vynikající vypravěč - mám pocit, že jeho postavy jsou živé bytosti, mí známí...jak už to ostatně napsal někdo jiný. Brilantní.

Kniha mě přilákala cenou Magnesia Litera 2013 Kniha roku. Musím uznat, že kniha je velmi čtivá, ale při jejím čtení jsem se nemohla ubránit jakési podobnosti s romány Jiřiho Švejdy či Jana Otčenáška.
Některé epizody mi přišly velmi nepravděpodobné, např. kdy opilý spolucestující bere při nehodě na sebe vinu za střízlivého řidiče.
Zvláštní je také nedůslednost v popisu: Anně na str.63 září krásné modré oči a na straně 158 se Anniny velké hnědé oči dívají pořád stejně smutně ...

Ryzí příběh života tak, jak se skutečně mohl odehrávat. Velmi působivé jsou odkazy na současnost, zlomy v dějových rovinách. Kdo v té době žil, mohl tak trochu poznávat sám sebe..... Je to knížka o tom, co je to domov a jak moc to člověka postihne a bolí, když o něj postupně přichází. Škoda jen, že kniha není delší, čte se jedním dechem. Při četbě člověk vnímá, jak se vše mění a jak pomíjivé je všechno okolo. A že to nejcennější je často to nejobyčejnější co máme. Skvělý příběh.

Musim se priznat, ze ze zacatku jsem mela problemy se zacist. Prislo mi vse zdlouhave, postavy nudne. Ale pak se pribeh rozhybal a daval mi po precteni i smysl ten pomaly a nezazivny zacatek. Urcite doporucuji vydrzet a precist!

Autor píše dobře, ale tato kniha byla pro mne příliš jednostrannou agitkou, hrdinka víc než dokonalá a tím vlastně dost nesympatická. Mám pocit, že v této věci chybí autorovi určitý odstup a city příliš převažují. Ale to neznamená, že právě tohle by nemohlo být pro někoho jiného spíše plus.

Dle mého čtenářského zážitku dostala knížka právem ocenění. Je to balzám na duši číst obyčejný příběh života, napsán čtivě a podmanivě..

Nevím proč, ale Rybí krev mi nejvíc připomíná jednu ze starších věcí J. Hájíčka a to povedené Dobrodruhy hlavního proudu. Hájíčkovy romány jsou navzdory určité společenské angažovanosti (kolektivizace, výstavba Temelína) docela "vztahovky". Největší rozdíl je asi v tom, že Dobrodruzi jsou víc zaměřeni právě na vztah, v Selském baroku šlo zase více o vnější okolnosti, a konečně Rybí krev je poměrně vyvážená - jak vztahovka, tak i problematika likvidace vesnic za účelem výstavby elektrárny. Jinak jako vždy mistrně vykreslené soudobé venkovské typy. To lze myslím Hájíčkovi věřit...Chvílemi jsem si připadala jako ve filmu pro pamětníky, částečně jako ve filmu ze 40. let (popis chalup u řeky), chvílemi jako v osmdesátkách....To už je taky pro pamětníky.:-) Jinak osobně souhlasím s tím, že Hanka mohla být poněkud lidštější, její posedlost de facto cizím domem, kam byly pořádány rabovací nájezdy už mi přišlo na pokraji šílenství.
S. Fraňková, Knižní novinky

Knížka je perfektní, perfektní příběh lidky i reáliemi. Problematika vystěhování vesnic z důvodů stavby se netýkala jenom jižních Čech a na příběhu hrdinky je možné si uvědomit, co toto může znamenat pro jednotlice.
doporučím dále svým známým

Asi čteme hodně, myslím nás, kdo sem tu a tam přispíváme, ale přesto je zbytečné tu psát nějaké sáhodlouhé rozbory, stačí jen si "Rybí krev" prostě přečíst a sami poznáte, že "dost dobrý..."... Uvidíte, doporučuji. Dávám 5*

Obyčejní lidé, obyčejné osudy. České prostředí. Přesto jsem to četla na jeden zátah jako největší thriller. Některé knihy, co jsem dřív přečetla, si po čase přesně nevybavuji. Ale tuhle si nepochybně pamatovat budu. Přečtěte si to. Stojí to za to.

Po přečtení Selskýho baroka jsem se velmi těšila na tuto knihu, bohužel mi přinesla jisté zklamání pramenící z nevyváženosti vyprávění. Vyhovuje mi, že Jiří Hájíček tíhne k jednoduššímu stylu vyjadřování, které přitom čtenáře neochudí o radost z bohatosti českého jazyka. Co mi však kazilo radost z četby, byla především jistá schématičnost některých hlavních postav, včetně té hlavní, vypravěčky Hanky. Na počátku vyprávění je to šestnáctiletá dívka s hlubokým vztahem k domovu a prostředí jihočeského venkova, kde vyrůstá. Tím, jak čtenář stále více poznává její citlivou a empatickou povahu a snahu zachráňovat všechno a všechny kolem sebe, vyrůstá z ní v jeho očích až jakási supergirl. Pomáhá doma nemocné a unavené mamince, má čas na kamarády, svého chlapce, bratra, domácnost a hospodářství svého strýce, do posledních sil se angažuje v záchraně vesnic a přitom jen tak mimochodem vystuduje s nejlepšími výsledky střední a později i vysokou školu a udělá si státnice z jazyků. Poté, co prohrává svůj boj, se zčistajasna vydá do světa, který během několika let procestuje skoro skrz naskrz, ačkoli před tím rodnou hroudu téměř neopustila. V příběhu, který má být realistickou venkovskou prózou, zkrátka něco obsahově a kompozičně drhne. Román je bezesporu cenný tím, jak čtenáři přiblíží mnohé bolestné okolnosti a souvislosti, jež vstoupily do hry při likvidaci několika malebných vesniček, s nimiž byly spjaty konkrétní životy jejích obyvatel. Mohl však být čtenářům předložen v trochu více vybroušenější a promyšlenější podobě.

Také se mi kniha moc líbila a dodatečně jsem přečetla všechny další knihy autora - Rybí krev je nejlepší. Velmi obdivuji autora, že píše tak přesvědčivě z pozice dívky a ženy, navíc čtivě, z prostředí vesnice. Další z těch, o kterých se tak moc nemluví a přitom potěší kvalitní četbou.

Hájíčkovy knihy mám rád, dokáže psát o poměrně obyčejných věcech střídmým, přirozeným jazykem. Přitom mají ty knížky obrovský tah.
Musím potvrdit, že Rybí krev je jeho nejlepší - je to velký román plný silných emocí, které jsou opět líčeny bez přehánění a hysterie.
Před několika dny jsem se přistihl při tom, jak myslím na postavy z této knihy jako na reálné lidi a přemýšlím, jak se asi mají...