Podobné tituly

(...) Hlavní hrdina a vypravěč Rozhoupaného dechu Leo Auberg je totiž rumunským Němcem, a proto je společně s dalšími na konci války poslán do Sovětského svazu, kde pět let živoří v lágru a dře za řídkou polévku. To, proč autorku toto téma zajímá, je nabíledni a lze to vyčíst z jejího životopisu - podobný osud totiž postihl i její matku. Navíc Herta Müllerová původně román psala s básníkem Oskarem Pastiorem (1927-2006), který vycházel z vlastních zážitků. Vzpomínal na dospívání homosexuálního mladíka, jenž byl rád, že opouští stísňující prostředí rodného města a rodiny. Ale pak přišla léta hladu, špíny, zimy a ponižování. (...) Rozhoupaný dech lze číst jako zprávu o světě, kde je citlivý člověk donucen chovat se bezohledně a zištně, protože chce žít a přežít. A i když asi nebude pro každého snadné Rozhoupaný dech číst - a tak nechat Hertu Müllerovou, aby v člověku "štosovala" všechnu tu hrůzu - je to proces, který má smysl podstoupit. Rozhoupaný dech je totiž románem, po jehož dočtení je člověk jiný než předtím, tedy románem působivým.

Román Houpavý dech (Atemschaukel) spisovatelky-nobelistky Herty Müllerové se dotýká osudů rumunských Němců deportovaných do pracovních táborů v Sovětském svazu. Je dosavadním vyvrcholením její tvorby, řady knih zevrubně studujících zásadní autorčino téma: život v diktatuře. Houpavý dech nás vede do jednoho z pekelných kruhů totalit dvacátého století, pracovního lágru Novo-Gorlovka na Ukrajině. (...) Úděsným pánem lágru, kde se Leopold octne, je hlad. A ruští pochopové. Především prototyp "tatíčka kata" známého z literatury gulagu, zde Tura Prikuliče, který jednou vězně málem pošle na smrt, jindy si s ním zas připije kořalkou. Nevypočitatelného Rusa, tolik odlišného od bezcitného, chladného Germána, který se stal typem zas v literatuře o nacistických koncentrácích.