Jak podtitul napovídá, jde o literární koláž, ve které se střídají tři žánry: rozhovor, původní výňatky z instrukcí nejbližším spolupracovníkům na Hradě a deníkové zápisy z doby práce na tomto textu. V knize se střídají nejen žánry, ale i čas a...
Je to pěkné čtení, které dokáže vrátit čas, obnovit vzpomínky na určité okamžiky a konfrontovat je s jiným pohledem na věc. Editor této knihy musel být genius, jelikož střídání časových rovin mi vůbec nevadila,a rád se k této knize vracím i teď. A stále se usmívám, protože je to vtipné, je to čtivé, je to pravdivé a stojí to za to....
Poslední kniha Václava Havla rozhodně není jen monotónním souborem vzpomínek bývalého prezidenta. Je to naopak velmi svěží a čtivá koláž, která přechází mezi třemi rovinami textu, což knize dodává dynamičnost a určitý nadhled. Neboť kdyby šlo pouze o ony vzpomínky na Havlovo prezidentsví, byla by to sice jistě zajímavá kniha, informující o významných (dnes již vpravdě historických) událostech 90. let, avšak byla by to kniha postupně čím dál fádnější, kterou leckdo ani nedočte. Ale zaprvé díky krátkým Havlovým sebereflexím, které jsou spojené s popisem určitých rysů české a americké společnosti, a zadruhé díky jeho často vtipným instrukcím, které psal pro své hradní spolupracovníky, má kniha jistý náboj, a ten si udrží až do konce. Ba co víc, v určitém smyslu lze především v oněch instrukcích nalézt charakteristickou havlovskou spirálu absurdity, která po přečtení knihy nenechá člověka spočinout, nýbrž naopak v něm zanechává specifické duševní svrbění a neklid.