(...) Československý a posléze český prezident jako řečník nikdy nenudil. Nečetl šedivé referáty. Pronášel vždy vlastní úvahy, a to úvahy myšlenkově závažné a inspirativní. Vyznačovaly se jak politickou zodpovědností respektovaného demokrata a humanisty, t. č. ve vysoké státní funkci, tak i stylistickým zaujetím erudovaného esejisty. Taková je i poslední porce Havlových prezidentských řečnických výkonů.
