Napoprvé jsem knihu odložil. Po čase jsem se vrátil a byl jsem odměněn. Čtení Ecových děl je namáhavé, protože člověk musí být neustále ve střehu a být vybaven (a dovybavovat se během čtení) mnoha znalostmi. Jenže bez námahy není poznání. Ostrov jako exkurz do dějin ideí 17. století, kde je čtenář provázen uměním a hlavně vědou oné doby. V neposlední řadě - a pro Eca už snad klasicky - přináší kniha dumání nad literaturou a jazykem v obecné rovině. Jaký je Ostrov, který má Roberto téměř na dosah, a je vůbec? Otázka, která trápila jeho, trápí nás a snad bude trápit i naše děti.
Líbí se mi, jak si ten holomek Eco pohrává s filozofickým a uměleckým cítěním té doby. A to jak teoreticky, tak i čistě po praktické stránce, protože co jiného je (ve své prvotní podstatě) Ostrov včerejšího dne než pokleslá dobrodružná literatura tehdejší doby? Skutečně dobrá a zajímává kniha, která Vám dovolí nahlédnout do Evropy stojící na prahu imperialismu, i když Foucaltovo kyvadlo bylo přece jen lepší. Ovšem stejně jako ono není pro každého.
Nedostal jsem se přes stranu 20. Dlouhý a šroubovaný styl (věty o délce 8-10 řádků nejsou žádnou výjimkou!) je nepochybně autorský záměr, ale strašně, strašně to ztěžuje čtení. Po hodině a půl jsem usoudil, že tohle nemám zapotřebí a dílo jednoho z nejoceňovanějších spisovatelů doby odložil ... Přeji hodně štěstí a výdrž, třeba budete odměněni!
