Pohřeb na přání je detektivka, ve které nechybí zapeklitý případ, troška nechutností, ani správná dávka humoru. A samozřejmě nesmím zapomenout na detektiva Hawthorna, který sice pracuje na volné noze, ale je plně podporován vedením policejního sboru. A jednoho dne si vymyslí, že by se podle něj mohla napsat kniha, proto osloví spisovatele Horowitze, jestli by se tohoto úkolu zhostil.

Jistě si říkáte že je to vtipná shoda jmen, ale kdepak! Onen spisovatel je skutečně sám autor, který tu popisuje sám sebe, dokonce i svoji tvorbu a musím říct, že zrovna na tohle jsem byla hodně zvědavá, jestli to nebude "znít divně". A nezní, je to skvělé! Moc se mi líbí postava detektiva Hawthorna, který je takový ten nesnesitelný týpek, ze kterého by jeden zešedivěl, ale jeho pracovní výsledky jsou famózní. No a neméně se mi líbilo, jak Hawthorne leze na nervy i samotnému Horowitzovi.

Pohřeb na přání není akční příběh, neřítí se zběsile do cílové rovinky, ale rozhodně stojí za velkou pozornost. Čtenář lépe pozná samotného autora (i jeho tvorbu), pobaví se a možná se i nechá zmást a neodhalí to, co je detektivu Hawthornovi hned jasné. A protože je to první díl série musím podotknout že doufám, že se dočkáme i pokračování, protože tohle mě vážně neskutečně bavilo.

osobě jen navozují pocit autenticity. Ne, Anthony Horowitz je naprosto reálný. Já jeho práci sleduju, a tak mě neskutečně bavilo, jak zasadil tuhle fiktivní detektivku doprostřed vlastního života. Mluví tu o svých scénářích k seriálům, psaní dětské série o Alexi Riderovi, a to všechno je skutečné, dohledatelné.