Tohle je jedna z těch knih, která mne upoutala už v edičním plánu a já byla přesvědčená, že to asi nebude lehké čtení, ale že si ji prostě budu chtít přečíst. Nepřešlo mě to ani poté, co jsem si přečetla ukázku – a to jsem ještě vůbec nevěděla, co mě vlastně čeká.

Usedlost je naprosto úchvatná kniha, o které se mi však velmi těžko hovoří. Mám totiž pocit, že jakékoli moje vyjádření nedokáže knihu popsat, že každý můj výrok srazí její poetičnost, že vlastně nejsem hodna toho ji vůbec hodnotit.

Mohlo by se zdát, že do celkem útlé knihy se toho moc nevejde, a už vůbec ne historie jedné rodiny po několik století. Jenže zdání klame a přesně tohle se na stránkách Usedlosti odvíjí. Příběh několika životů, rodin, které spojuje dávná minulost. Příběhy lásky, utrpení, radostí i strádání, ale také pověsti o mýtických bytostech z lesa. A věřte, že i příroda má hodně co říct.

Usedlost mě uhranula, okouzlila a vůbec se mi nechtělo z příběhu odejít. Nic takového jsem naprosto nečekala, ale možná o to víc jsem si příběh užila. Nadchla mě atmosféra, fascinovala tajuplnost, kdy se hovoří postavách z bájí. Někdo by mohl říct, že je to „jen“ o životě, ale ani život není obyčejný. A pokud máte blízko přírodu, nikdy se nebudete cítit osamněle, ovšem za podmínky, že vy budete respektovat její přání.

Usedlost je poetická, povznášející, originální. Přečtěte si ji, protože ta kniha je prostě kouzelná. Vím že moje vyjádření je nedostatečné, za což se omlouvám, ale stále nenacházím vhodných slov, která by vypověděla o její jedinečnosti.