Knihu jsem vyhrála a velice jsem se na ni těšila. Něco do sebe jistě má. Ale mně se ta četba zrovna moc nelíbila. Za prvé je rozvleklá, za druhé má tak kostrbaté věty (jestli to tedy nebylo i částečně způsobeno překladem), že někdy na konci věty už nevím, co bylo na jejím začátku a musím hledat podmět a přísudek, za třetí postava detektiva, který je takový jakýsi "nemastný, neslaný", ani nesympatický, ani sympaťácký, za čtvrté místy tak hnusně podrobné, že chtít u toho něco pozřít, tak se snad pozvracím. I pití kávy mi připadalo morbidní. Totéž při popisu sexu Tarase Birsy s o dvacet let mladší kolegyní Tinou. Jak měl erekci pomalu k pupíku, ona vyndala papírovej kapesníček a setřela si loužičku na břiše, pak zajela prstem mezi nohy a prostředníček přiložila na Tarasovy rty, ... Myslím, že by se to dalo popsat i poněkud méně realisticky! :-) Přečetla jsem za svůj už poměrně dlouhý život dost všelijakých detektivek, ale tohle mi zrovna moc nevyhovovalo. Když s kolegou snídali párky, nemyslím si, že je potřeba popisovat to do takových detailů: "Miniaturní páreček uchopil třemi prsty, nejdřív jej zvedl, přičichl si k němu, jako by očichával doutník, a potom namočil napůl do hořčice a napůl do majonézy, zakousl do něj, půlku odkousl, a doplnil ještě soustem bílého chleba." Autor se zapomněl zmínit, jestli ta hořčice byla plnotučná nebo kremžská a ta majonéza kolikaprocentní. Podle mě má zejména detektivka "odsejpat". A to se nestane při takových neuvěřitelných podrobnostech! Zabývat se materiálem, z něhož byly vyrobené potápěčské obleky, z čeho byly vyráběné dříve, z čeho nyní, jak už je ten potápěčský oblek starý, zda už by neměl být nový, jak se drobné vlnky slily na hladině, jestli plavaly doprava nebo doleva, atd., to zapomenete, co vlastně na tom jezeře dělali a proč tam do toho člunu lezli!!! A mohla bych pokračovat dále, ale já myslím, že už je každému jasné, jakým stylem ten román je psán.