(…) Kauza Magdaleniných prádelen naplno propukla veřejně, až když byl objeven hromadný hrob s ostatky chovanek útulků pro „padlé ženy“ v Dublinu v roce 1993. (Až po dvaceti letech se pak odhodlal irský premiér vyjádřit lítost a vláda zajistila jisté odškodnění pro několik set přeživších někdejších vězenkyň.) O poměrech v těchto „ctihodných“ zařízeních pod hlavičkou klášterů a pod jménem Maří Magdalény, která původně měla pomáhat ženám v nesnázích či nemocným a postiženým, ale s vědomím církví i soukromníků se změnila v byznys s otrokyněmi, se však mluvilo, psalo i zpívalo i dřív… Spisovatelka Claire Keeganová byla za Takové maličkosti nominována na Man Bookerovu cenu 2022, a jak ocení čtenáři i v decentním českém překladu Hany Ulmanové, rozhodně oprávněně.

(…) Co s Takovými maličkostmi? V literárním prostředí existuje tik označovat některá drobná díla za mistrovská. Není tam ani slovo navíc! Je to napsané průzračně čistým stylem! Rádo se také říká, že všechno podstatné se v takových dílech děje někde mezi řádky. Jenže hranice mezi příliš průhledným a mimořádně průzračným, hranice mezi docela banálním a dokonale prostým je tenká. Keeganové předchozí kniha Třetí světlo patří k tomu průzračnému a prostému (mimochodem filmové verzi Tichá dívka se to podařilo uchovat, místy dokonce podtrhnout). U Takových maličkostí však mám pochyby. Je to povídka na jeden večer, literárně nijak zvlášť štědrý.

(…) Útlá novela Takové maličkosti od irské spisovatelky Claire Keegan, přeložená Hanou Ulmanovou, se inspirovala jedním skandálním příběhem. Tedy spíše mnoha skandálními příběhy, které měly svůj původ v tzv. Magdaleniných prádelnách. Magdaleniny prádelny byly azylové domovy pro padlé ženy, provozované katolickou církví od 19. století ve Velké Británii a Irsku. Často v nich docházelo k (nejen) sexuálnímu násilí a zneužívání žen, které nikde jinde nemohly najít zastání. Podle Wikipedie do nich bylo přijato během stopadesátileté historie více než 30 tisíc žen, často proti jejich vůli. (…)