Maddalena, slečna, v podstatě ještě malá holka, které nikdo neřekne jinak než Dareba. Lidé o ní říkají, že je to čarodějnice a vyslovit její jméno přináší smůlu. Pak tu máme Francesku, dívku ze slušné rodiny, která by si nepřála nic víc než se přátelit právě s Maddalenou.

Příběh nás zavede do Itálie v roce 1935, fašismus zde sílí, atmosféra v malém městečku je tíživá, životy všech, včetně dětí, jsou ovlivněny ideologií, která nepřinese nic dobrého.

Kniha je o síle přátelství, o rodině, ať už té funkční nebo ne, je o lásce i nenávisti, je o předsudcích a dobrých lidech. Autorce se skvěle podařilo vylíčit atmosféru. Budete prožívat příběh Dareby a Francesky, jako kdybyste s nimi běhali po ulicích, budete cítit smutek i radost. Budete cítit slunce na tváři i špinavou vodu v řece páchnoucí po rybině. Přenesete se do Itálie opravdu se vším všudy.

Hned v úvodu nás autorka nešetří a připraví nám pěkně drsnou scénu, budete číst napnutí, neboť vás celou dobu bude zajímat, jak tohle celé může vlastně dopadnout.

Silný příběh, ve kterém si každý něco najde. Ať už je to historie anebo lidské vztahy. Pro mě to byla jedna z těch knih, na kterou budu ještě po dočtení dlouho myslet.

Knížky, které píšou krajané o SVÉ zemi jsou mi už od prvních stránek sympatické a vycítím to z nich.
Tady je ta Itálie přímo jednou z postav, vine se na každé stránce a mrká na tebe, abys ses sbalil a hned tam v sekundě jel.
I když, 1936, panbíčkářská společnost, fašismus není hudba budoucnosti, ale už drze vystrkuje drápky, lidé svázání třídami a předsudky..
Ne, krásný příběh to byl! Bolavý, syrový.
Dvě kamarádky, jedna bohatší, druhá problémová, táhne je to k sobě.
Já se TAK BÁLA další Geniální přítelkyně! Další toxické přátelství, kdy jedna využívá druhou a ničí ji život?
A bylo to zbytečné, tady z toho pouta těží obě, potřebují se navzájem.
Postavy okolo mohly skončit jako kulisa Francesky a Maddaleny, ale není to tak.
Celá ta knížka je nejen popis pouta dvou kamarádek, ale hlavně odráží dobu, reflektuje to, jak přistupuje k jinakosti a tomu, když má někdo hlas a nebojí se ho použít. A jak je to nebezpečné, když v dané době burácí především hlas Mussoliniho.