Román nás zavede do Tanzanie na počátku 20. století. Potkáme chlapce Jusúfa, který je ve dvanácti letech prodán svým otcem do otroctví. Sledujeme jeho vývoj od dítěte do dospělosti, jeho práci, přátele i první lásky. Poznáme tak lidské osudy, mocenské i ekonomické vztahy, exotickou krajinu, ale i zvyky, kulturu a náboženskou důležitost.

Bojíte se oceňovaných autorů? Říkáte si, že to není nic pro „běžného“ čtenáře? Zahoďte předsudky! Nobelovou cenou oceněný Abdulrazak Gurnah dokazuje, že i díla, která si vysloužila pozornost různých akademiků, vás mohou zaujmout stejně.

Vím, že knihy od Prostoru jsou sázkou na jistotu a stejně tak to bylo i v tomto případě. Od prvních řádků si mě příběh získal a nepustil. Ač možná pomalejší děj, ty úžasné barvité popisy, nádherné věty, krásné myšlenky, to vše udržovalo můj zájem a já se od knihy nemohla odtrhnout.

Jusúfa jsem si zamilovala a chtěla jsem vědět, co s ním bude dál. Dobrá, čistá duše. V podstatě si vůbec neuvědomoval, že se stal otrokem.

Je tu krásně popsána Afrika, nejen však její přírodní krásy, ale hlavně i různí lidé, různé národnosti a náboženství, vliv Evropanů. To vše dává dohromady nadčasový příběh, u kterého mi kolikrát ani nepřišlo, že se odehrával před více jak sto lety.

Myslím, že by příběhu slušelo filmové zpracování, úplně ho vidím. Ještě musím pochválit obálku knihy. Když se podívám na použitý akvarel, před očima mi opět naskočí vzpomínky na Jusúfovo putování.

V doslovu se pak dozvíte více o autorovi i to, že se jeho život občas odrážel i v této knize.

Barvitý příběh, který lze číst různým způsobem. Třeba jako příběh o dospívání, o náboženském šovinismu nebo jako dobrodružný román. Já jsem jej četla jako příběh o nezadržitelných změnách společnosti, o moci, o vůli vzít život do vlastních rukou. Kolonialismus, který je v souvislosti s touto knihou často zmiňován, je jen okrajovým tématem, který nemá na celkové vyznění žádný vliv. Autorův jazyk je velmi bohatý, a už kvůli němu stojí za to si knihu přečíst. Uznání zaslouží také překladatel a korektor, díky jemuž jsem nenarazila na jediný překlep nebo jinou chybu, což je v poslední době skutečný zázrak. Závěr: ne že by mě kniha vyloženě nadchla, ale přesto si ráda počkám na překlad dalšího autorova románu.