Autentické svědectví válečného konfliktu na Balkáně z pohledu lékaře, který působil na humanitární misi v Sarajevu. V roce 1993 zachránil pětiletou holčičku Irmu Hadžimuratović zraněnou při bombardování, kterou světová média přejmenovala jako „Sarajevskou princeznu“. Na jejím příkladu autor ukazuje nesmyslnost války, vyčerpávající konflikt, který nejhůře postihuje ty nejzranitelnější, v kontextu s byrokratickou mašinérií, arogancí úřadů a bezmocnosti vyčerpávající nekonečné práce při záchraně toho nejcennějšího - lidského života.

V roce 1984 tam byly zimní olympijské hry a můžete se tam zastavit cestou k Jadranu a podívat se, kde nám zabili Ferdinanda...Z Prahy je to autem 1040 km.
Sarajevská princezna je příběh o válce za rohem. O válce, která se může stát i nám. V protikladu pravidel - nepravidel, náhod, zla, a arogance a impotence OSN, WHO, UNHCR - prostě politiky tu stojí horečnatá snaha jednoho lékaře zachránit jedno pětileté dítě. Výpověď je to velmi osobní a upřímná a do deseti dnů mezi 30. červencem a 9.srpnem 1993 zhušťuje tragédii těch, kteří sice nejsou příčinou války, ale za to si ji vyžírají do dna. V příběhu je i nemalá naděje, protože vždycky se najde někdo, kdo se s danou situací není ochoten smířit. Asi nejlépe celou situaci vystihují slova jiného sarajevského lékaře, uvedená na konci knihy: "Ani jsme nevěděli, jak moc se lišíme, dokud nepřišli tihle politici, kteří nás rozdělili jako ovce v ohradě a pobili se o louku. My jsme ovce určené k porážce. Postavili nás do řady." Působivé čtení o věcech, které si jen neradi připouštíme.