Můj další Karika a opět jsem četla téměř jedním dechem. Hlavní hrdinové rozplétají záhadnou legendu o divném zjevení a současně se postupně odhalují jejich charaktery. Ke konci nevíte, z čeho vám běhá mráz po zádech víc.

Tak trochu horor, tak trochu folklór, tak trochu filozofické až téměř metafyzické bádání, tak trochu super atmosférická tajemná jednohubka na chatu. Téma, postavy, děj, který od druhé poloviny knihy doslova letí, vás prostě strhne a vypustí až na poslední straně. A taky jedna poučka, je jedno kam jedete a že si myslíte, že budete hned zpátky, vždycky natankujte.

"Zdálo se mi sice, ze události ožily vlastním životem, ze se rozbíhají a ženou se rychleji, než jsem chtěl, ale už jsem to nedokázal zastavit."

Začátek super. Atmosféra je krásně temná - nepřívětivé počasí příběhu příhodně sekunduje a pochmurnost tak ze stránek přímo sálá.
Jde to hned k věci. Strohé dialogy a rychlý sled událostí jdou naproti k výslednému napětí.
Další mysteriózní thriller, kde je tentokrát v centru nebezpečný silniční úsek a záhada s ním spojená.
Vzor mi ale přišel stejný jako v Trhlině. Jedna postava úplný popírač a dvě, které jsou nalomení od začátku, postupně všichni začnou hledat fakta a pak s děsivými nahromaděnými informacemi do toho spadnou všichni a není cesty ven. Ale za mě nic proti ničemu. Tento styl mi sedí. Aspoň do příběhu zaplouvám hezky pozvolna jako postavy. Nejdřív pochybovačné, potom s nadšením a nakonec si ze strachu radši porožínám všude v baráku.
No bála jsem se slušně a do tří čvrtin knihy se ani chvíli se nenudila.
ALE! Pak přišel trošku zdlouhavý konec plný pojmů jako subjektivní univerzum, fantasma, kvantová koncepce.....no celkem mi to snížilo výsledný dojem, ale pořád kniha obstála na 4 hvězdy.
Není to tak komplexní a hluboké jako Na Smrt, ani tak děsivé jako Trhlina. Přesto to má něco do sebe. Karika prostě ví, jak zaseknout udičku.
Ještě ale dodám, ze MILUJU horory, tajemno a celkově pocit strachu. A vystrašit mě a tím uspokojit moji dušičku není vůbec těžké. Takže úplně chápu, že jinému čtenáři může zápletka určitě přijít vycucaná z prstu.

Smršť je ve své podstatě variací na Karikův předchozí thriller Trhlina, přinejmenším jazyk a stejný syžet ji velmi připomínají. Autor klade důraz na konflikt mezi hlavními postavami a detailně promyšlený a čtenáři vysvětlený tajemný jev vycházející z fyzikálních zákonů, filosofie i slovanského folklóru. Román přináší všechno, co se od hororu nebo mysteriózního thrilleru očekává, tedy napětí, strach, tajemno, ale vlastně i to, že počáteční zaplétání záhady je zábavnější než její rozplétání, a notnou dávku hororových klišé.
(prodavačka z Letné)

Smršť ve mně zanechala zvláštní pocit, podíváme se tradičně na Slovensko, konkrétně do oblasti v okolí přehrady Liptovské Mary. Jeden z hlavních hrdinů na začátku knihy nalezne autokameru, která změní život nejen jemu, ale i jeho nejlepší kamarádce Nině. Jako když luskne prstem, přijdou z nenadání o všechno, i o takovou, pro nás mnohdy neocenitelnou schopnost, vnímat realitu takovou, jaká skutečně je. Ovšem nejsou jediný, koho spáry mystična dostihnou.

Kniha plyne opravdu hezkým tempem. Karika svou nálož filozofického fantazírování přináší tentokrát až ke konci. Zaskočil mě samotný konec, který je, jako vždy, velmi zvláštní. Autor má velmi ojedinělý styl psaní, který ne každému sedne. Pokud máte rádi takové ty divné příběhy, něco na styl Stephena Kinga, tak určitě doporučuji.


A.M

Smršť se čte jedním dechem a je silně návyková! Podobá se nejčtenější Karikově knize Trhlina. Většinu popisovaných míst znám z výletů na Slovensko a to víc kniha zaujme. Halný vítr odvane!