Další "backmanovka", která nadchne, rozesměje, přiměje k zamyšlení, i pohladí. Příběh o lidech, které spojí jedna podivná loupež a jeden byt, nabízí další citlivý vhled do lidské duše, křehké a snadno zranitelné. Fredrick Backman ve své nejlepší kondici.

Tato knížka má velmi netradiční a neotřelý námět a ten se mi tedy líbil velmi, velmi povrchně musím říct, že i obálka knihy je velmi vtipně vymyšlena a přitom při čtení dostane jasný smysl. Ze začátku jsem knihu četla na jeden nádech, v polovině jsem měla pocit, že bych klidně pár stran mohla postrádat a ke konci už to zase dostalo švih. Autor umí absolutně bravurně popsat charakteristiky jednotlivých postav včetně pocitů a emocí. Dovedu si úplně živě představit, že by kniha byla přenesena na filmové plátno nebo divadelní prkna. Za mě můžu určitě doporučit (ale Medvědín u mě zatím vede).

Tohle je velmi zvláštní kniha. Tak jednoduchá a přitom tak komplikovaná. Ze začátku tak absurdní a nenápadná, že se ptáte sami sebe, co vám tím chce autor říci. Pokud ale vytrváte, dojdete k tomu. A to je cíl celé téhle knihy. Jak lehce můžeme zapomenout, že úplně každý má své problémy a tajná přání. Postupem v knize se vám sama otevře mysl před tímto zjištěním. Kniha je v konečném důsledku vlastně opravdu hlubokomyslná, citlivá, emotivní a úzkostná. Nenechte se odradit pomalým začátkem s absurditami. Mají svůj význam. Vše dostane ten správný smysl až s dočtením knihy jako celku.
Nikola

Backmana čtu poprvé a jsem ráda, že jsem ho objevila. Byla jsem mile překvapena, protože přečíst si o dobrých skutcích i když není každý den veselo, je prostě super.

" Něco ti povím. Na jednu stranu to vypadá jako nejmazanější zločin na světě..." "... ale na druhou stranu ho asi spáchal naprostej blbec."
Tak toto je příběh o skupince lidí,... Nebo počkejte, jinak: "Toto není příběh o bankovní loupeži, prohlídce bytu a rukojmích. A ani o blbcích. Je to příběh o mostu. "
Backmana miluji díky Medvědínu a pokračování My proti vám. Jsou to vážnější kousky, kde mě přesvědčil o nadání pojmenovávat věci, vystihnout jádro pudla, zkrátka, že umí své řemeslo. . Úzkosti mě překvapily absurdnem a situacemi na hraně grotesky, kdy dialogy nešly brát vážně. Ale můj starý známý Backman se mezi řádky nakonec vyskytl a já překousla rozpačitý začátek a na tu vlnu absurdna jsem postupně najela. Postavy vykreslené famózně mě nenechaly chladnou, ale jen s jednou jsem se ztotožnila tak, aby to ve mně zanechalo hlubší stopu . Dokázal sice, abych během stránek dumala o tenké hranici mezi životem a smrtí, žasla nad jeho volbou slov a vykouzlil mi i často úsměv od ucha k uchu. Ale já už od něho čekám víc. Co to je? To vám třeba pojmenuju u další jeho knihy. Pevně v to doufám.

Za Kosmas Litoměřice

Psychologická sonda do duše dnešního člověka. Smála jsem se až do samotného konce. Spisovatel Backman krystalicky vidí do lidí a postavy jsou všechny náramně sympatické. Byť mají roli i negativní.
Děj knihy je spletitost náhodných událostí, které se určitě nestávají, ale mohou. "Vlastně, proč by ne?" Vás autor přesvědčí. A že máte starosti? Má je úplně každý a mnohdy monstróznější, lživější nebo absurdnější.

Humorná záležitost, kterou od jejího přečtení doporučuji všem, kteří si řeknou o "zábavnou knihu".

Kniha dala spoustu úžasných okamžiků a dobrou náladu.

Kniha je koncipováno jako záhadné puzzle, které se točí kolem otázek: jak se lupiči podařilo uprchnout, proč jsou všichni tak naštvaní a co je dnes na lidech opravdu špatně.
V knize se setkáme se spoustou postav, které se potkávají v těch nejpodivnějších situacích.
Autor má jedinečnou schopnost vykreslit postavy a najít zajímavé příběhy, které odrážejí Švédsko