Hlavní hrdinkou knihy, jak už název napovídá, je Jana Honzlová. Mladá talentovaná dívka, členka souboru Sedmikráska. Je však politicky nespolehlivá. Nelehká doba 50. let v Československu, autorka ji líčí syrovou mluvou, a hlavně do příběhu přidává vlastní vzpomínky.

Knihy z období naší historie, kdy tu vládli komunisté, mám moc ráda, ač se nejedná o lehké čtení. Honzlová je opět jedna z knih, která skvěle popisuje to, co se u nás dělo, ale je uchopena a napsána trošku jinak, originálně.

Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na styl. Kniha je psána ich formou a chvílemi působila jako dlouhý monolog. Jakmile jsem se začetla, už jsem knihu nemohla odložit, ponořila jsem se do příběhu a prožívala jsem s Janou zdánlivě obyčejné léto, trable v rodině i v práci. Chvílemi jsem měla pocit, že sedím s kamarádkou u kávy a ona mi vypráví o svém životě.

Je zde skvěle vylíčena doba padesátých let, jak to tu chodilo, jak si žili lidé v různém postavení, jak nikde a před nikým nebylo bezpečno. Je tu i úžasně popsána Praha, jak vypadala, kam se mladí chodili koupat, kam bavit.

Ač jsem si myslela, že vím, kam se kniha bude ubírat, autorka přidala pár nečekaných událostí a díky nim ve mně bude příběh doznívat ještě spoustu dní po dočtení…

Ze začátku knihy jsem si musela zvyknout na styl psaní, ale pak už to byla jízda, doslova krasojízda. Knížka se mi před očima odvíjela jako film, doslova, úplně jsem si vše živě uměla představit, do nejmenších detailů, měla jsem občas pocit, že cítím i vůně a pachy, wow, to už se mi dlouho nestalo. Chvíli mě při čtení svírat tísnivý pocit, chvíli jsem se usmívala, protože mi některé části přišly až vtipné. Rozhodně můžu knížku doporučit, je skvělá. Moc jí přeji v novém obnoveném vydání spoustu nových čtenářů, právem si to zaslouží.

Výborný, zajímavý román, který by si měli přečíst všichni - ti, kteří si běžný život v socialistickém Československu nedovedou ani představit, i ti, u nichž nad racionalitou a pamětí už zvítězil sentiment a stařecká urputnost.

V dobách, kdy našimi osudy nehýbal jenom prvotní hybatel, ale hlavně naši spolubydlící v této milé zemi, jste měli záruku, že uklízečka dokáže uklidit nejenom okolo vás, ale i vás. Zdena Salivarová zapletla svou hrdinku do autenticky působící sítě práskačských kolegyň a vybavila ji na cestu dvouhlavým drakem dua Fantová&Fantová, aneb Aluška a Aluš starší. Ano, tehdejší politický systém sliboval každému, co jeho jest, tedy rodině Honzlově široké spektrum pracovního vyžití zasahujícího od PTP, přes lágr až po budovatelsky optimistickou halekárnu souboru Sedmikrása. Připoutaní k pavlači v havarijním stavu mají už dlouho pocit, že v téhle rodině to už dál nejde. A pořád přešlapují na místě. Až to praskne. Praskne to všechno a smete všechny. Hugáče rovnou do hrobu, matku do blázince a zbouchnutou Andulu do náruče mužného sádrovce Jardy Pazourka, manželství co nevidět. Rána je tak velká, že i fešácký soudruh Sedláček, kující si na vnitru své fízlácké pikle, projeví svůj umírněně se rodící obdiv k politicky závadné Janě Honzlové nabídkou možnosti emigrace. Doufejme, že nabídka je stejně skutečná, jako třesk pavlače, která s sebou smetla dva lidi s velkými srdci, Hugáče, který i svému největšímu nepříteli nabízí ve fiktivní pohádce možnost nápravy a paní Troníčkovou, maminu maminovatou. I tady vzápětí nastoupí další uklízeč, pan Bomzák, bestie krvelačná a především udavač numero uno. Jak pěkně Salivarová odhadla důležitost tvora zvaného uklízečka. Všichni ti Bomzáci a Alušky starší, nezatíženi vzděláním, vymetli se všemi i s celou republikou.