Desetiletá dívka, přezdívaná Bunda, nám zde vypráví příběh o tom, jaký je život na mlékařské farmě poté, co tragicky umře její nejstarší bratr. Rodiče se uzavřeli do smutku, o tragédii se nemluví a tři děti se se situací musí vypořádat posvém, ovšem v tomto prostředí to rozhodně není snadné, v podstatě je to téměř nemožné.

Tohle bylo něco, ale jak to uchopit? Kniha drsná, krutá, ale místy až nechutná. Na druhou stranu psáno až poeticky, je to napsáno lehce a krásně, v kontrastu k tomu, o čem to vlastně celé je.
Rozhodně nečekejte jen smutné čtení, ale i surové a kruté.

Ze začátku jsem si myslela, že je příběh zasazen tak do padesátých let, když jsem po chvíli zjistila, že se odehrává v podstatě v současnosti, bylo mi z toho ještě hůř. Čím dále jste v knize, tím je to více drsnější a nechutnější.

Najdete zde krásná přirovnání, ale slovo krásná nemůžu použít. Jsou prostě neskutečná. Právě to, jak autorka píše, jaké má slovní spojení, obraty, její výrazy, tak to jsem si při čtení užívala.

Já při čtení snesu dost, drsné věci mi v knihách nevadí, ale tady bylo místy toho nechutného až moc. Rozhodně nedoporučuji slabším povahám a dejte pozor, v jakém rozpoložení budete knihu číst, aby Vám spíš neublížila.

Myslím si však, že je to velmi silný příběh, který se takhle mohl odehrát. Příběh, který vás rozhodně zasáhne a nenechá chladnými.

Neuvěřitelné, jak přirozeně ten text působí. Jako by skutečně plynul z hlavy malé holky. Právě díky "dětskému" pohledu na dospělácké starosti je příběh tak působivý.

Zvláštní kniha, která moc nepotěší, ale určitě stojí za přečtení.
Příběh se odehrává v 21. století, ale izolovaný život na farmě pod silným vlivem víry, působí dojmem dávno minulé doby. Očima desetileté dívky prožíváme osud věřící rolnické rodiny, kterou zasáhla tragická smrt dítěte. Vidíme, jak se matka, otec a sourozenci vyrovnávají se ztrátou každý po svém. Rodiče jsou zcela paralyzováni smutkem a nevidí, že další jejich 3 děti potřebují lásku, pozornost a péči.