U mě je to z klasickými knihami tak, že buď mě totálně pohltí nebo mě "jen" baví, ale tak nějak "normálně", či-li průměr, respektive lepší průměr, a tak to mám i s Draculou. Z čeho jsem absolutně unešená je semišové vydání a dřevorytinami od Arga z roku 2018, je to skvost mé knihovny a jsem ráda, že ji mám. Co se týče obsahu a opravdu všem známého děje (i když, opravdu všichni známe ten opravdový příběh a ne jen filmové podoby ;-)...) tak se mi líbí forma deníkových zápisků a dopisů, občas jsem měla pocit rozvleklosti děje, ale to je vlastně i pochopitelné. Nejméně mě zaujala část se slečnou Lucy, ta mě snad i doslova nebavila. Čeho si ale rozhodně cením je autorova odvaha takové dílo před více než 100 lety napsat, muselo to být obrovské WOW. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale re-reading určitě neplánuji.