Česko, leden 2018. Miloš Zeman byl právě podruhé zvolen prezidentem, venku mrzne, občanstvo si vylévá srdce na sociální sítě a v redakci nejmenovaného deníku nedobrovolně končí vyhořelý komentátor Jan „Johan“ Souček. Antihrdinou třetího románu...
Ondřej Štindl poprvé ve své tvorbě přesouvá pozornost k současnosti. Zemanovské Česko je v jeho podání potemnělá země hořkosti, absurdity a bezvýchodnosti, v níž se lze pohybovat pouze za pomoci věčného sarkasmu. Tedy alespoň zpočátku.
Mnohomluvný text skrze hlavního hrdinu, jehož vnitřní monology jsou po třetině knihy jak kolovrátek a nikam ho neposouvají (text i hrdinu). Souputníkova postava plochá, instrumentálně animální. Kostrbatý příběh, ve kterém neustále někdo "vraží hlavu mezi ramena", spojený oslími můstky, finále až komické.
Nejprve jsem knihu poslouchala, poté si ji pořídila i v papíru, což dělávám jen výjimečně. Zde něco k obojí verzi s ohledem na poslech: Johana Součka vyhodí z redakce pražského deníku patřícího vrcholnému politikovi. Když se pomalu začíná poohlížet, co s vlastním životem, dostane poněkud pitomý nápad: najít trolla, který pravidelně a nenávistně přispívá do internetových diskusí, třeba i pod jeho články. Na jednu stranu se mu člověk nediví, kdo z nás by nechtěl občas dát do zubů někomu, kdo se mu posmívá nebo kritizuje v mnohdy zbytečných debatách na sociálních sítích. Jenže Johan si ten cíl vezme za hlavní, nepřemýšlí nad budoucností, jde do pomsty po hlavě. A ta se mu párkrát opravdu pořádně zatočí, obzvlášť když dojde k cíli, ale něco se zvrtne. A i když se Johan pokouší dát věci do pořádku, stále zůstává tím, čím je vlastně celý život a čím je i jeho zdánlivý protivník - loserem. Životy obou se promítají v nikoliv nezajímavých flashbacích až k mrazivému finále, to vše za doprovodu ironie, sarkastických poznámek, sebelítosti, ale i nebývale bystrých postřehů. Nehledejte tu politickou satiru, ale příběh dvou chlápků, kteří už jen přežívají. K interpretaci nemám co dodat, Hlavicův hlas sedí k textu jak zadek na hrnec.
Zajímavý exkurz do cizí bubliny. Dva hrdinové, ...
Zajímavý exkurz do cizí bubliny. Dva hrdinové, možná s předložkou anti. Nějak se jejich osudy potkají, zkříží se a navzájem se stanou rukojmími (ve smyslu E. Lévinase). Příběh určitě graduje, trochu až příliš, ale to není na škodu. Nečte se to lehce (typu - čtení k moři), ale poselství je silné. Autor na čtenáře nakládá soustředěnost, snahu o zastavení se. Někdy během čtení jsem měl pocit, že název knihy je i varování pro čtenáře - asi se ti i hlava a tvé názory trochu zatočí. určitě doporučuji. SP