Čekala jsem původně „červenou knihovnu“, ale byla jsem překvapená, že se jedná spíš o dramatické příběhy několika osob během války a v nejbližších měsících po ní, byť láska tady také nechybí. Vykreslení hlavních postav je velmi lidské a působí velmi věrohodně a uvěřitelně. Rychlé střídání vyprávění z pohledu jednotlivých postav mě ale hlavně zpočátku hodně mátlo, než jsem se zorientovala, kdo je kdo.
Poslední válečný rok 1945 z pohledu pro nás neznámého, z pohledu obyčejných lidí, mladých dívek i jejich rodičů. Příběhy Hildy, Luisy a Julie, mladých mužů, které válka připravila o zdraví, lásku, potěšení ze života. Velmi,velmi čtivé, poutavé i poučné.