Jak dohnat temný stín ve stopách zavražděného kolegy? Netradiční oslava slunovratu v maskách a kostýmech z osmnáctého století má neslavný konec – trojice mladých lidí, která se jí zúčastnila, je pohřešovaná. V letním klidu ystadské policejní...
Napětí - alespoň do jisté části - a vcelku dobrá zápletka, to je klad knihy. Se závěrem a rozluštěním si autor neporadil moc dobře, bohužel. Nepůsobí moc přesvědčivě. V knize je myslím spousta nadbytečných slov, řada informací se opakuje. Na každé druhé straně čteme, že Wallander se šel vymočit :-) Dopadení pachatele je rozvleklé a směšné. Překladatel mě rozčiloval neustálým používáním "bysme" místo "bychom". A jedna poznámka politická: knihu autor dopsal v roce 1997. Příběh obsahuje i úvahy o stavu švédské společnosti a jejího budoucího vývoje. Na s. 561 čteme "... bude to stále tvrdší. Víc vyhozených lidí, víc mladých, kteří nezdědí nic jiného než pocit nepotřebnosti. Následující léta poznamenají mříže a svazky klíčů." Předpokládám, že tyto úvahy mají reálný základ a musí mě napadnout, jak tento fakt za poslední roky umocnil a ještě umocní masivní příliv neperspektivních migrantů, kterým Švédsko tak ochotně otevřelo dveře.