Zpočátku mi kniha připadala poněkud neoriginální, svět se mi zdál jen kombinací myšlenek Huxleyho, Bradburyho (Fahrenheit 451), Orwella a McCarthyho, postupně ale jako by autor našel vlastní hlas a celkově tak ve mně zůstal veskrze pozitivní dojem.

Asi jsem měl příliš velká očekávní, ale Mondschein je pro mě mírné zklamání, jakkoli druhá část knihy ho mírní a dokáže velmi strhnout. Zejména drhne styl, který příliš často stojí na otřepaných frázích a v první třetině vyloženě škobrtá. Text by též zasloužil lepší editaci: Občas lze narazit na alogickou posloupnost děje (setkání s Martou v Dormě), významově opačná sdělení vinou nevhodně použité spojky apod. Vykreslená dystopie je atmosférická. Ale svým charakterem podle mě odpovídá spíš románu z minulého století (i přes použití motivu virtuální reality), resp. společnosti dávno minulé. Popis Města, každodenní rutiny a (ne)jednání lidé je inspirací až příliš orwellovské. Lépe propracovat by asi zasloužila politická a ideologická stránka dystopie, díky níž by čtenář možná lepé rozuměl motivacím postav a apatickému jednání masy lidí, jejichž jednání je degradováno až příliš hluboko pod racionální úroveň ve stylu McCartyho, který v díle dost rezonuje. V této souvislosti selhává zejména postava Stana, které chybí hloubka a působí dle mého soudu nevěrohodně. O logice technických detailů (nákaza, převrat, Dorma) asi není třeba s ohledem na žánr dumat, ale i tak občas vzbuzuje během čtení četné otázky. Bolfovi ilustrace jsou úžasné, jakkoli text doplňují zcela nahodile a nijak jej nereflektují.