Povedený román, který se vymyká mnohým nově vycházejícím románům. Obsahuje několik vrstev, které bychom mohli na sebe klidně naskládat, až by vznikla dokonalá pyramida jako nedílní celek složený ze sobě rovných dílů, byť odlišných obsahem. Jednotlivé části nejen ve smyslu jednotlivých kapitol, ale i významů by autorka klidně mohla rozložit na několik odlišných hromádek a sepsat několik i žánrově odlišných knih a to aniž by bylo dílo kvalitativně ochuzeno. Vznikly by tak např. romány o novodobých poměrech v Manile, o zacházení s arménskými dětmi na počátku 20. století, o upalování čarodějnic ve středověké Anglii či o životě sousedů v nacisty okupované Praze. Autorka vložila do Melmoth ústřední téma a to pocit viny. Melmoth jako bytost zjevující se obyčejným lidem, těm, kteří provedli něco strašlivého, byť se nejednalo o vrahy nebo psychopaty, ale o úplně obyčejné lidi, kteří mnohdy ne záměrně, ale vlivem snad osudu či na základě tlaku v mimořádné situaci a kvůli lidské slabosti nebyli schopni prostě zvládnout situaci a vyřešit ji jinak. Melmoth svým způsobem může čtenáři připomínat polednici, ačkoliv tyto dva fenomény v určitých ohledech nelze srovnávat. Nic pro nenáročné čtenáře, je to román, který uspokojí chuťové poháry náročnějších čtenářů, román se silnou příchutí a provázaností psychologie a historie, zahalený mystickým závojem. Vše skvěle dokresleno atmosférou staré části Prahy. Pokud jste kdy měli možnost poznat historické jádro velkoměsta a ochutnat jej jako člověk přicházející zvenčí užívající si atmosféru starých uliček, kaváren a architekturu v podzimních večerech, pak vás román vtáhne zpět do vašich vzpomínek na mystikou opředenou starou Prahu. Ojedinělé dílo, které v sobě má špetku až těžko striktně zařaditelného druhu umění.
Edith M., Mariánské Lázně