Těžko psát hodnocení na knihu o které již bylo řečeno tolik.
Musím se jen zařadit k dalším fanouškům Karin Lednické a už nyní se těším na druhý díl.

Nejsem čtenář historických románu, ale párkrát se stalo, že na doporučení (naléhání) si nejaký přečíst, většinou se mi moc líbil. Do tohoto příběhu jsem se pustila se stejným očekáváním a raději si zvolila audioknihu. Do skoro tři čtvrtě knihy jsem byla opravdu nadšená, ale pak se to rázem změnilo a vyprávění se mi začalo táhnout jak týden před výplatou. Poslouchala jsem audioknihu o 16 hodinách a po zjištění, že díl druhý má o deset hodin více, jsem se rozhodla, že si ho rozhodně neposlechnu. Nicméně své čtenáře si kniha našla a jsem za to ráda.

Čekala jsem hodně, ale dostala jsem mnohonásobně víc. Kniha mi svým způsobem připomíná jinou knihu - Heřmánkové údolí od Hany Marie Körnerové. Stejně jako ona, nás provází osudy obyčejných lidí na přelomu 19. a 20. století. Všechny knižní postavy, prostředí, domky, dokonce i vůně zahrádek či uhelné doly mi před očima hrály jako film, vždy jsem se do čtení úplně ponořila a velice nerada jsem se musela zase vynořit. Ke všem postavám jsem si vytvořila vztah, nejblíže jsem měla k Julce a pak k Ludwikovi, ale i ostatní postavy mi nebyli lhostejné a jejich osud mě zajímal. Knížku můžu zaručeně doporučit a paní autorka má neskutečný dar psát a předávat pocity a dojmy mezi své čtenáře.

Výborná kniha.

Naprosto úžasné čtení. O historii kraje jsem neměla vůbec ponětí. Pro mne tedy spousta historických informací, které vysvětlují dnešní rozdělení Těšínska. Vyprávění, které vtáhne do děje a vytvoří pouto mezi čtenářem a postavami, či celou rodinou v několika generacích. Krásně se čte jedním dechem.

Kniha se líbila celé naší rodině.

Krasna zajimava kniha, uz se tesim na 2.dil.

Děkuji, výborně se čte.

Velmi pěkně napsáno. Už se těším na druhý díl.

Moc krásně napsáno , úplně jsem se přenesla v čase . Zajímavá a ne moc známá část naší historie . Velmi doporučuji .

Slezsko trpělo tím, že se některé státy snažily jej připoutat k sobě a počeštit, popolštit. Ve Slezsku se nehovořilo čistou češtinou nebo polštinou. Mělo svá nářečí, svá specifika.

Krásná románová kronika, už se těším na pokračování. Úžasně napsáno.

Jedna z nejlepších knih poslední doby.

Románová kronika ztraceného města, léta 1894-1921. Příběh, který je vystavěn na skutečných událostech. Začíná důlním neštěstím z roku 1894, které zasáhlo do života obyvatel celého kraje. V knize sledujeme tři hlavní hrdiny – Barboru, Julku a Ludwika – každý se svým osudem bojuje po svém. Úžasná knížka, ve které najdete zpracovaná témata, o kterých se v knížkách moc nepíše a člověk se jen diví, co se tady všechno dělo, o čem neví. Například česko-polský konflikt, který nastal po první světové válce a jak to ovlivnilo obyčejné lidi. Stejně tak první světová válka a její dopad na městečko a jeho obyvatele. Styl, jakým je kniha napsána, Vás okamžitě pohltí a ocitnete se na začátku dvacátého století v chudém městečku plném havířů. Dozvíte se mnoho o tom, jak lidé dřív žili. Spoustu z toho si pamatuji z vyprávění mé babičky, tak mě to možná pohltilo ještě o něco víc. Malé chaloupky, zato velké rodiny. Autentický pocit umocňuje nářečí i polská jména a názvy. Silný příběh, který jsem si opravdu užila, prožila, probrečela. Už teď se těším na další díl, který si pořídím hned, jakmile vyjde. Všem Vám knížku moc doporučuji. Nebuďme slepí k naší historii. Pojďme se o ní dozvědět něco nového. Tímto způsobem Vás to bude i bavit. Autorka má můj obdiv za to, jakou práci ji muselo dát posbírat všechny historické události a s jakou lehkostí je zapracovala do svého románu.

Kniha "Šikmý kostel," kterou sama autorka velmi příhodně označila jako románovou kroniku, popisuje všední život generace našich prarodičů a jeho každodenní tíhu tak, jak by si je mladší generace už vůbec nedovedly představit. A v tom je neobyčejná síla této knihy - popisuje život takový, jaký běžně býval (a to nejen na Karvinsku) a o jakém my, žijící dnes v blahobytném, plýtvajícím a nepokorném světě nemáme ponětí. Těžkému životu hrdinů knihy odpovídá i jazyk vyprávění, který je jakoby prostý, obyčejně plynoucí, věcný, bez zbytečných příkras a popisů, přitom to, co sděluje, je strhující a vyvolávající silné emoce.
Doufám, že tato zdánlivě obyčejná kniha, která je skvělou ukázkou regionální literatury, bude i jedním adeptů na ocenění Magnesie Litery.

Pěkná knížka. Zejména její druhá část, která přibližuje nám moc neznámé česko-polské vztahy po první světové válce. Dějiny se prostě pořád opakují. Škoda, že se z nich nepoučíme. Moc hezké

Nádherná kniha o velmi nesnadném životě. Člověk je víc rád za to co má. Líbil se mě styl spisovatelky a těším se na další.

Prostě vynikající, přečteno za den

Velmi čtivá kniha, barvitá, mnoho zajímavých postav, historické konsekvence - nemůžete se odtrhnout. Asi bude více atraktivní pro ty, kdo mají něco společného s lokalitou (což je i můj případ). Každopádně velmi doporučuji, je dobré si takhle připomenout nedávnou historii a uvědomit si, jak těžký život měli naši předkové.

Pro mne jednoznačně nejlepší kniha za posledních 20 let. Přečteno jedním dechem a už se nemohu dočkat dalších dílů, které Karin Lednická píše.

Protože oblast Karviné a Darkova znám z několika lázeňských pobytů, přistupovala jsem ke knize se zvědavostí a zájmem. Překvapily mne situace, o nichž málokdo ví - solné poutě žen do Polska, čeští legionáři jako vykonavatelé spravedlnosti. Těžký život a úděl lidí zde žijících, závaly v dolech, vznik lázní. Lidské osudy hlavních postav čtenáře nenechají chladného.

Krásná kniha plná pokory, tradic a hlavně silného příběhu podaného skvostnou češtinou vkusně doplněnou nářečím přesně na těch správných místech. Území Slezska příhodně nabízí rozporuplné dějiště příběhu, kde se sdružují dva jazyky, dva národy, které i přes stejné kořeny a minulost stejně rozdělí nesmyslné spory. Postav je tu jako máku, ale není to na škodu, vůbec se nepletou, každý má svou jiskru, dostane svůj příděl stránek a reflektuje na svých osudech rozmanitost té doby - postupné oproštění se od tradic a zavedených pořádků nebo skálopevné lpění na zbytečných zvyklostech.

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Samotné místo má obrovskou energii a úžasnou atmosféru. Při čtení knihy jsem si živě představovala jak místo na přelomu století vypadalo a jak surový zde musel být život. Jako moravskoslezský patriot si vždycky s chutí a zájmem přečtu knihu, která přibližuje region razovity. Dychtivě očekávám pokračování trilogie.

Taky jste rádi poslouchali babičku, když se rozpovídala o svém dětství a mládí? Když byl náš svět o dost jiný, než jaký je teď. (Žádná televize, rozhlas, letadla, toaletní papír atd v životě většiny.) Taky jste se jí pořád ptali na to a ono? (Já jsem se třeba dozvěděl, že moje prababička si často zpívala jednu písničku, která je moje osudová. A to jsem prababička nezažil.)
Číst Kostel je jako poslouchat babičku. Ale ne jednu. A ne jen babičku. Jako byste v rukou měli rodinné poklady a nechali si vyprávět jejich historii. (Třeba jak se tenhle hmoždíř dostal do téhle rodiny.)
Všechny ty životy obyčejných lidí, obyčejných v tom nejlepším smyslu slova, jsou napsány krásným jazykem. Uvědomil jsem si to lépe až po přečtení jiné knihy, která mi do Kostela skočila z pracovních důvodů.
Zdá se vám, že jsem spokojený? Jsem o moc víc. Nadšený. A vlastně neumím lépe říct proč. Je to něco uvnitř v textu a v mém já, co padlo na správné místo. Jako když se potkají dva staří známí.

Kniha se četla jedním dechem. Příběh se víceméně hnal rychle kupředu, ovšem v některých historických obdobích příběh plynul pomaleji, aby se čtenář dokázal lépe seznámit s kontextem doby, ve které jednotlivé postavy prožívaly své životní osudy.

Nádherná kniha zachycující těžký život havířů a jejich rodin. Téměř neuvěřitelná představa, čím si lidé procházeli. Kniha se čte velmi dobře, i když je v ní zaznamenána řada historických událostí a velmi pečlivě vykresleno mnoho postav. Již se těším na pokračování a přeji si, aby si i další díly udržely takto vysoko nasazenou laťku.

Moc pěkná knížka

Pochopení, prozření a moře slz, přečteno bez přestávky. Na co si vlastně současníci stěžují?

Silný příběh sledující mezigenerační osudy několika rodin na Karwinsku, který Vás nepustí. Takových knih kdyby bylo víc. Začtete se a už jí nepustíte, stejně jako s knihama Aleny Mornštajnové.

Kniha je velmi čtivá, děj mě vtáhl tak, až se mi stávalo, že jsem účastníkem mnoha situací.
Román má tři dějové linie, které se vzájemně prolínají. Dozvíte se o nelehkém životě, době a historii slezského regionu v letech 1894-1921. O těžké práci horníků a jejich rodin z míst, kde už v dnešní době zůstal jen šikmý kostel sv. Petra z Alkantary.

Pokud chtěla Karin Lednická co nejvíc přiblížit svůj rodný kraj těm z nás, kteří jej neznají, vybrala naprosto dokonalý symbol, po němž svůj román pojmenovala: tzv. šikmý kostel sv. Petra z Alkantary na okraji Karviné. Stejně jako se začaly vlivem těžby uhlí propadat stěny drobného kostelíka, začaly se ze stejného důvodu měnit i životy lidí v jeho okolí. V časovém období počínajícím rokem 1894 sleduje čtenář nejen proměnu původně zemědělské krajiny v krajinu industriální, ale také změny ve vnímání a chování lidí, kteří se ze sedláků a rolníků chtě nechtě museli stát havíři a dělníky tam, kde jich bylo potřeba. A jako by nestačila vcelku rychlá proměna krajiny a lidí, mění se i sociální vazby spojené s vírou v Boha a etnicitou v momentě vzniku Československa, kdy je třeba se rozhodnout, zda obyvatelé patří k české, polské či německé skupině. Velmi čtivý příběh matky tří dětí Barbory, její blízké přítelkyně Julky a dalších obyvatel Karwiné ukazuje, jak těžký býval život v dobách, které si někdy idealizujeme, jaké potíže, o kterých dnes nemusíme vůbec přemýšlet, tehdejší lidé měli a jak se s nimi vyrovnávali. Přesto není Šikmý kostel jen prostým popisem událostí, je také výpovědí o síle lidské vůle a schopnosti poradit si i v dobách, kdy se krajem divoce prohánějí „velké dějiny“. Vlastně bych přála každému kraji, aby získal svoji Karin Lednickou, protože nepochybuji, že po přečtení Šikmého kostela si někteří čtenáři naplánují alespoň výlet na Těšínsko, do Fryštáku, Darkova, poznají tak místa, o nichž neměli donedávna tušení a třeba se o ně začnou víc zajímat.

Název knihy je možná trochu zavádějící, autorka jej malinko osvětluje podnadpisem, kdy tento kostel máme chápat jako symbol, protože byl svědkem i takových lidských osudů , o kterých v této knize čteme. S hrdiny se ocitáme ve staré Karviné, Orlové ale i v Ostravě a prožíváme jejich život od období rozmachu hornictví na Karvinsku až po sedmidenní válku o Těšínsko.
Příběh Barbory, její rodiny a přátel čtenáře pohltí natolik, že s nimi trpí nebo se raduje ač důvodů k radosti v knize moc není. Byli chvíle, kdy jsem si přála, aby autorka své hrdiny tolik netýrala. Ale uvědomuji si, že tehdejší život byl pro obyčejné lidi velmi těžký.
V doslovu pak autorka uvádí, že chce vyvolat diskuzi o sedmidenní válce a já myslím, že se jí to skutečně podaří.
Tato kniha vážně stojí za přečtení.