Na novou Deplhine de Vigan jsem se těšila a ačkoli je to tentokrát pár stran na odpoledne, nezklamala. Sedí mi její styl, sugestivní, strohý a zároveň silně emotivní, jdoucí rovnou k jádru. Postavy i na takto střídmém prostoru prokreslí a zosobní, ve skutečnosti mám pocit, jako bych je znala v momentě, kdy je představila. Nevím, jak to dělá... Baví mě, když se můžu na své oblíbené autorky (a autory) spolehnout. U de Vigan můžu bez obav.

Hlavními aktéry této knihy jsou spolužáci Théo a Mathis, jejich rodiče a učitelé – všichni „postižení“ svými traumaty, nespokojeností, neschopností, vykolejením z hlavní dráhy svých malých životů. Opět další krásná, ale smutná kniha od autorky. To, co Delphine de Vigan dokáže vykouzlit na 140 stranách, je úplně neskutečné. Její knihy miluji pro to, jak dokáže s pár dobře zvolenými slovy vykouzlit takové emoce, na které jen tak nezapomenete. Kniha nám ukazuje, jak těžké je se vymanit z pout, ať už manželských, rodinných nebo třeba přátelských. To, jak máme v sobě zakořeněný jakýsi model, který dodržujeme i přesto, že bez něj by nám bylo rozhodně lépe. Příběh je plný myšlenek a situací, které Vás donutí zamyslet se, jak to vlastně máte Vy a jestli třeba nejste spoutáni proti své vůli…. Autorčiny knihy miluji, vždycky toho ve mně spoustu zanechají a rozhodně se k nim budu vracet

Od této autorky pro mě zatím nejzajímavšjí kniha. Vlastně po jejím přečtení jsem si od ní koupila další dvě, ale z těch už jsem tak nadšená nebyla. Tato kniha je krátká, ale je to zdá se spíše její výhoda než nedostatek. Příběh je zhuštěný, opravdový, syrový. Fakt super. V dalších knihách, které jsou už delší, mi připadá, že se autorka už moc rozepisuje, semtam se do toho moc zaplete a příběh už není tak čtivý.

Moje první kniha od této autorky a hned jdu objednávat další. Mělo jsem to přečtené za jedno odpoledne u bazénu. Rozsahem krátka, ale velice intenzivní. Mrzelo mě, že byla tak krátká a že to autorka nerozpracovala víc. Ale i na tak malém prostoru bylo vše vykresleno do detailu.